24. týden, 22.12.2014 - 28.12.2014, Airdrie, Ja snim o Vanocich bilych!

Ahoj vsichni,

to byste neverili, ja taky neverim, ale co uz, stalo se, je to fakt a tak nezbyva, nez se s tim smirit. Ani letos jsem nezazila bile Vanoce, prestoze nyni je bile uplne vsechno !!!! Tak ja si rikam, kam jinam se jeste vydat, abych si zarucila bile Vanoce, no nic, asi mi to nebylo souzeno…
Vrham se tedy na popis tohoto tydne:

Tak v pondeli (p-day) jsme se sestrou Hatch obesly vsechny sekace a nasly perfektni znackove kousky.... potom jsme se bezmocne svalily doma na gauc, protoze nam zbyvala asi hodina z pripravneho dne a byly jsme naprosto hotove. Rychla vecere a mely jsme naplanovane zpivani koled, ale zmenilo se to, a tak jsme se rozhodly dokoncit  rozvazeni vanocniho cukrovi clenum. Vsichni byli moc radi, ze nas vidi a my jsme dobre vyuzily cas, kdy nas asi nikdo cizi nechtel mit u dveri...

V utery jsme opet rozvazely cukrovi a pomahaly ve Food Bank.
Ve stredu posledni prani veselych vanoc, clenove v Crossfieldu jsou uzasne mili a tak to vzdycky trva dele, protoze nas kazdy pozve dovnitr.
Ale dopoledne (kanadského času – pozn. maminky) jsme zavolaly domu... jsem na sebe hrda, nebo uz je moje srdce tak zmrzle?... nevim, ale zvladla jsem to bez kapesniku! 

Zuzanka sleduje, jak si rozbalujeme dárky, časově
 to vyšlo na naši šestou večer, tak jsme byli všichni spolu

Zavolali nam Vrbovi a privezli nam vanocni cukrovi a darek. Bylo to od nich hrozne hezke a tak jsem mela ceske vanocni cukrovi! Stedrovecerni vecere byla v korejskem stylu u rodiny Harkerovych, meli jsme vyborne ryzove rolky... neco jako sushi, ale bez ryby uvnitr. Mnam, mnam! 

Sushi bez ryby

No a protoze jsme musely byt po seste hodine vecerni doma, tak jsme se pustily do skladani vanocnich puzzli! Mame toho 1000 dilku a je tam dum se stromy v zimni krajine... vsechno to vypada stejne, ale hrozne nas to bavilo... jeste stale mame co delat, ale neni cas na puzzle!

Ve stredu rano tedy kanadske vanoce.... Santa tady chodi nekdy v prubehu noci, kazdy mu musi nachystat susenky a hrnek mleka a rano najde darky v puncose na krbu. Jenze, protoze si i lide chteji davat darky, tak zbytek darku je pod stromeckem. 

My jsme Vanocni rano stravily s rodinou Barfussovych. Maji syna na misii v Provu a jsou proste uzasni. Mely jsme s nimi velkou snidani (livance s ovocem, vejce a nekteri slaninu) a potom jsme rozbalovali darky a hadejte, co? Santa si vzpomnel i na nas! Dostaly jsme plne punchochy vselijakych veci, jako ponozky, kosmetika a sladkosti a dokonce i pod stromeckem se pro nas nasly darky! Dostaly jsme tricka s napisem kanada a taky stylove palcaky. A teploucke saly. A dalsi saly. A vubec, dostala jsem k Vanocum hrozne moc veci. Bylo to krasne. 

Přehled dárků 

Stromeček u sester

Po obede jsme navstivily dve pani v domove duchodcu, kam jim chodime kazdou nedeli zpivat pisnicky a cist z bible, protoze ony uz nevidi na cteni. Byly tak neskutecne rady, ze nas vidi, bylo to skvele. A k veceru jsme se zastavily u rodiny Mostertovych v Crossfieldu, meli dokonce "krocana" z tofu, bylo to hrozne fajn... no a po veceri jsme se opet daly do skladani puzzli.

Cele tohle obdobi je pro misionare docela narocne, protoze vsichni maji nekoho na navsteve, nebo jsou pryc a tak misonare nikdo moc videt nechce. My jsme se ale snazily vyuzit tenhle cas nejlepe jak to slo, abychom neco delaly. V sobotu jsme se vydaly "do ulic" a hadejte co! Prestoze se nikomu do prace nechtelo, my jsme se zvedly a sly..  (a nebudu predstirat, ze jsme do toho byly kdovijak zhave,... i kdyz to by byla nadsazka v jakoukoli dobu, protoze zhave tady ted neni nic, rano -20)

a 4 lide si s nami domluvili schuzku, kdy muzeme prijit!!!!! Byly jsme za to neskutecne vdecne a to jenom ukazuje, ze kdyz se opravdu snazime, Pan udela zbytek.

Zacina se nam "nebezpecne" plnit program.... mame docela dost lidi, ktere navstevujeme, nektere z nich ucime lekce "cvicne", nektere opravdu. Vcerejsi odpoledne je toho ukazkou.... po shromazdeni jsme sly navstivit Betty a Albertu v domove duchodcu, potom jsme jely do Crossfieldu na veceri k manzelum, u kterych vecere vetsinou trva tak 30 min, proste pokousat jidlo, kratka duchovni myslenka a tesilo nas.... a vcera ????? Dve hodiny, kdy jsme si s nimi povidaly a oni vypadali moc spokojene. 

Se sestrou hatch

Tohle bych mela asi uvest na pravou miru.. totiz tady v Kanade je misie uplne jina nez v Evrope. Tam clovek, pokud chce, opravdu muze pracovat nonstop, protoze staci vyjit do ulic a zacit oslovovat lidi. Tady nam k tomu ovsem schazi ta podstatna cast - LIDI. Na ulicich je porad vymeteno, vyjimecne zahledneme nekoho venciciho psa, ale kvuli pocasi a zivotnimu stylu je to o pravdu jen zcela zridka. A tak nam nezbyva nic jineho, nez se snazit spratelit se cleny, kteri nas seznami se svymi prately nebo s kymkoliv, koho znaji, a my tim ziskame sanci lidem alespon rict, co ze tady delame a sirime. A tak stravit dve hodiny na navsteve u clenu je urcite efektivnejsi nez zkouset "kontaktovat na ulici" pri -15, potme a v osm vecer.

To jsem trochu odbocila, hned potom jsme pelasily zpatky do Airdrie, kde jsme mely domluvenou schuzku s manzely Porterovymi. Bratr Porter.... pan Porter, neni clenem, ale s manzelkou zacal na podzim zcela pravidelne chodit na shromazdeni a asi pred mesicem souhlasili, ze je muzeme zacit ucit lekce. Jsou to velmi duchovni lide a jsou k nam hrozne mili. Nase debaty jsou vzdycky velmi prinosne pro obe strany.

No nic, dneska rano, je pondeli jsme jako vzdycky v pondeli (a taky ve stredu a v patek), oblekla jsem se trochu tepleji nez jindy, nebot jsme meli v dome 16.5 stupnu... to jsem nastavila vcera vecer... normalne to neklesne pod 18... ale asi bylo vnoci trochu chladneji. Moje nervy, myslela jsem ze zmrznu, ale nebyla bych to ja a sestra Hatch, ktera za mnou jede na kole, abych neubehla svou trasu pri -20 po zasnezenych chodnicich... po navratu jsme jeste odhrnuly snih skoro vsem sousedum v nasi ulici.. (ulice jsou tady do kruhu... nazyvaji se "cul-de-sac" ).

Moc vam vsem dekuju za vanocni darky a prani!!!! Krasny novy rok ! Mam vas rada.

Zuzi