39. týden, 06.04.2015 -12.04.2015, Taber - Princezny

Dalsi tyden pryc ! Ani se mi nechce verit, ze hadejte co.... zitra je to presne devet mesicu, co jsem na misii. To je docela desive uvedomeni. Utika to tak strasne rychle.

Budu opravdu strucna tentokrat. Minuly tyden jsme mely skvelou lekci s nasi zajemkyni Deanou. Prosla si dost tezkym zivotem a ted se snazi opravdu poctive najit pravdu. Snad se ji dotkne Duch a ona bude moci pocitit, ze evangelium je presne to, co v zivote hleda a postrada. Vedet, ze nic se nedeje jenom tak, vsechno ma svuj ucel a my muzeme vsechno prekonat, protoze nikdy nejsme na nic sami, Spasitel presne vi, jak se citime, cim si prochazime, a bez zkousek a prekazek bychom se nikam neposunuli.

Taky jsme vzaly na shromazdeni nasi novou zajemkyni Tami, psala jsem o ni. Pomahaly jsme ji s uklidem bytu nekolik tydnu zpatky... ma za sebou opet ne moc stastny zivot, je prakticky na uteku pred svym byvalym manzelem, ktery ji pronasleduje a ona je tak hrozne vystrasena uplne ze vseho. Prisla na shromazdeni a moc se ji to libilo a dokonce se zna s nove pokrtenym Mardym. Nechal se pokrtit v lednu, je to jeden z nejmilejsich lidi, ktere jsem tady potkala.

Vcera jsme si tak trochu hraly na pionyrky a princezny.... jak to nazvat, no musela jsem se smat, ale kdyz Andersonovi jsou ti nejmilejsi lide, clovek nemuze odmitnout nic, co navrhnou... viz fotky. Jenze my opravdu jsme dcery Bozi...! 

U Andersonových - princezny

Sestry zažívají různá dobrodružství 

Dokonce došlo i na převleky - pionýrky
(pionýři byli ti, co putovali pláněmi na otevřených vozech,
proto nemají modré stejnokroje a rudé šátky  - pozn. maminky)

Moc na vas myslim, jeste jednou dekuju za vsechny dopisy a maily!

Zuzi

40. týden, 13.04.2015 - 19.04.2015, Taber, Chodit? Pěšky?

Minuly tyden jsme konecne odvezly auto do opravny, aby nam spravili blatnik. Nastesti uz ho mame zase zpatky, a hadejte co! Oni nam ho povysavali, umyli, no proste vratili uplne uklizene.... odpadky vyhozene, nutno podotknout, ze jsme je udrzovaly v odpadkovem pytli. No, ja jsem si to „pesky“ uzivala, prochazky to byly skvele (ti slouzici ve skotskych oblastech se mi asi ted smeji), jen nam vsechno zabralo trikrat tolik casu a na farmy vzdalene 10-20 km se proste pesky nedostaneme. Tak jsem rada, ze zase jezdime.

Zajímavá lavička...

Deana prisla na shromazdeni a moc se ji to libilo, privedla i sveho syna, je mu 5 a ma autism. Kdyz vidim, jak uzasne ho vychovava, pripadam si takhle malinka, pri pomysleni, ze nekdy chci mit deti.... a ne jedno. Je s nim hrozne sikovna, ale moje nervy, to vyzaduje tolik trpelivosti a sil a ja nevim ceho vseho!!! Maminky se ted urcite smeji. 

Taky jsme si trochu zazahradnicily, moje spolecnice je uplne uzasna a... hlavne neskutecne uprimna. Zatimco ja jsem se spokojene potila v zaru albertskeho slunce a zapasila s koreny pampelisek, ona se dlubala v zemi a najednou povida:"Ja se tak strasne nudim". No zahradka neni jeji formou zabavy, ale ja tenhle druh sluzby uplne miluju. 

V nedeli jsme ucily mlade zeny a rekly jsme si, ze to pojmem trosku zabavneji a tak jsme vytvorily "Riskuj" o Knize Mormonove a byla to zabava... 6. hodina na shromazdeni, my uz toho mame taky nad hlavu. Ale je to skvele, ze mame tolik sboru, prestoze nemame tolik casu na cleny, jak by si asi predstavovali.

Zbytek tydne nic moc zajimaveho a zabavneho, ale mame porad co dela tak jsem za to hrozne moc vdecna.

Chtela jsem jenom na zaver rict, ze studium pisem ma ohromnou moc. Kazde rano, kdyz cteme, se delime se spolecnici, co jsme se dozvedely a musim rict, ze to jsou nejcennejsi okamziky. Kdyz najdete neco zajimaveho a budete mit chut se o to podelit, tak si to velmi rada prectu! A odpovim (nakonec vsem, ze Zanetko??? :D). Omlouvam se, ze mi to obcas (skoro vzdycky) tak trva.

Krasny tyden.

Zuzi

38. týden, 30.03. 2015 - 05.04. 2015, Taber V blate, v desti, misionar neonemocni

Vitr o rychlosti aspon 100 km v hodine... ted netusim, jaka je rychlost vetru... pravdepodobne to bylo tak 50 km/h, jenze me to prislo jako hurikan. Byla jsem na vymenach v Medicine Hat a vezte, byla to teda sila. Cely den jsme chodily, protoze sestry tam maji auto spolecne se starsimi a ti ho meli ten tyden, rano jsme se sly probehnout, potom nasnezilo, kdyz jsme v 10 vypadly ven uz zase svitilo slunicko, odpoledne zase vichrice a vecer to zakoncila poradna nadilka krup. Jelikoz v Taberu bylo krasne a mame auto, mela jsem na sobe jenom lehky svetrik a letni botky... no absolvovala jsem to v tomto odevu sice zmrzla, ale spokojena, ze pracujeme. Tak jenom jsem chtela rict, ze za jinych okolnosti (nemisionarskych) bych urcite onemocnela, ale takhle jsem to zvladla uplne v poradku. 

Počasí se střídalo, chvíli vítr, chvíli déšť,
k tomu blátíčko a sestry
jenom ve svetříku

Tak nevím - buď foukal tak silně vítr, nebo přišel
vlk od tří prasátek

Počasí nemůže ovlivnit náladu
žádného misionáře

Mely jsme moc dobrou lekci s nasi zajemkyni Brittany. Je manzelkou neaktivniho clena a maji asi pulrocni miminko. Jeho rodice jsou velmi aktivni a jsou pro ni velkou podporou. Je uzasnou maminkou a je krasne sledovat, jak deti meni lidi. Mluvily jsme s ni o tom, jak deti jsou nejblize nebi, protoze z neho prave prisly a ona, ze to je pravda a jak je uzasne, jak to Nebesky Otec vsechno stvoril. Vim, ze se vsechny veci deji za nejakym ucelem.

Chtely jsme kontaktovat jednu mene aktivni rodinu, nesly jsme jim pozvanku na generalni konferenci... no maji takovou moc fesnou kocku, vlastne kocoura a vy vite, jak se bojim zvirat. Uz jsem prekousla, ze vsichni maji psa nebo kocku a samozrejme se musim vzdy tvarit, ze jejich pes nebo kocka je ten nejkrasnejsi a nejmilejsi domaci mazlicek, prestoze se desim kazdeho zaklepani na dvere, kdo na me zase vybafne. Ale je fakt, ze z kocek zas takovy strach nemam. Tak tam klepeme na dvere, nikdo neotvira, jenom ta kocka se od nas nehne... zacina vrcet (jo, tak tohle je zacatek hororu), priblizuje se stale bliz, sestra Baer se smeje, ze kocka nic nedela a mila kocka na me zautoci, normalne se po mne ohnala tlapkou s VYTAZENYMI drapky!!! To bylo moc, otocila jsem se a vracim se k autu, tu se ohlednu a sestra Baer se snazi sejit ze schodu...ale jde nejak pomalu, nebot mila kocka je na poslednim schodu a moc dobre hlida, kam se sestra Baer hybne. No to uz jsme se valely smichy obe.... Jinak  s touhle rodinou (a ano i s jejich slavnou kockou) jsme mely vcera moc prijemnou velikonocni veceri. Prekazky misonaru nejsou vzdy jenom v ramci mezilidskych vztahu! 

Zajímavá lavička, nebo ne?

Velikonoce v Kanade jsou teda mnohem lepsi nez doma. Zadne pomlazky, ale hledani velikonocnich vajicek a velikonocni zajicek prinasi sladkosti a drobne hracky! Dala bych si rict.... asi jedina vec, ktera se mi tu libi vic nez u nas, ale pravda, co bych si pocala bez kazdorocniho politi vodou a probehnuti se!

Cestou zpět už zase krásně svítilo sluníčko

Myslim na vas, uz nezadam o maily, ale fotky!!!! Toz se podelte, jak se mate vy.. a nebojte, vim, ze tyhle maily ctete!!! :DDD Mam vas rada.

Zuzi

37. týden 23.03.2015 - 29.03.2015, Taber - Přijďte si zítra

Toz se stalo, ze moje spolecnice je, dejme tomu, temperamentni ridic. Ale tohle opravdu nebyla jeji chyba, kdyz ji jedna zena mennonitskeho nabozenstvi vytlacila z cesty, ona se ocitla v protismeru a musela se tedy co nejdrive vratit do spravneho pruhu... jenze ono tam byl stredovy ostruvek a na nem znacka hlasajici, ze toto je stredovy ostruvek. No, nase auto ma tedy urcita poskozeni a musely jsme do Lethbridge do opravny. Myslely jsme, ze nam (jim) to zabere tak pul hodiny, ale kdyz jsme tam prijely, tak nam rekli - ZITRA si muzete prijit. Tak jsme se ocitly v Lethbridgi, rano v osm hodin, bez auta, bez niceho. Nastesti se nam podarilo sehnat sestry, ktere nas hodily zpatky do Taberu (asi 40 minut jizdy).. kdyz v tom jsme si uvedomily, ze nemame klice, pac jsme je nechaly v aute... tak volame vlastnikovi naseho bytu, jo prijdte si pro nahradni klic... No nic, podarilo se nam popresouvat se po Taberu za pomoci uzasnych clenu, kteri byli ochotni nam pomoct.... nakonec jsme si auto vyzvedly jeste to odpoledne zpatky... 

Ani nevim, jak vsechno stihame, protoze mame spoustu veci, v tu stredu jsme byli jako dobrovolnici v nemocnici, kde mluvime se starymi lidmi, cteme s nimi pisma... a jedna pani nam s radosti oznamila, ze ji je 100 let a citi se jako "jarni kuratko", o par miut pozdeji povida:" Mne je 100 let a teda uz to citim!".... je to oddeleni pro lidi s demenci, ale ona vypadala opravdu normalne. Potom se asi trikrat zeptala, jestli budeme zpivat a jestli uz je cas na veceri... (bylo 10 rano). Bylo to vtipne.

Ve ctrvtek jsme mely schuzku kazdou hodinu a musim rict, ze vecer jsem byla uplne hotova... Musely jsme se presunout do Lethbridge k dalsim sestram, kde jsme prespaly, protoze v patek rano jsme jely do Calgary.... rada s misijnim prezidentem... cesta nazpatek byla nadherna se zapadajicim sluncem.

Jinak jsem cetla v pismech o Jezisove poslednim tydnu. Vite co jsem si uvedomila? Ze cely tyden slouzil... no musela jsem se nad sebou zamyslet, nevim, jestli by to bylo to, co bych delala posledni tyden sveho zivota...

Mejte se krasne a uzijte si Velikonoce, tady se nasim Velikonocum vsichni smeji a nazyvaji to domacim nasilim... no nejsou asi tak daleko od pravdy... ze... :D

Zuzi