Misto. Misto pro knihy. Stravily jsme nekolik hodin
pomahanim v knihovne. Zacalo to nevinnym telefonatem od bratra Hortona, jestli
bychom nemohly pomoct sestre Horton v knihovne, protoze jim udelali nove
policky a ted potrebuji vybalit vsechny knihy zpatky. To jsme samozrejme s
radosti prijaly, vsichni v knihovne byli nesmirne radi a my jsme mohly - obdivovat
obaly knih. Uplne se mi zacalo styskat po cteni knih... (Kacenko, doufam, ze
jsi na me nezapomnela a seznam knih pro me mit budes!) Prerovnavaly a vybalovaly
jsme celou Crossfieldskou knihovnu (dobre, neni to kdovijak velka instituce),
ale i tak knih bylo dost a nase bicepsy to rozhodne pocitily.
 |
| Kanadská zima je tvrdá - sestry jsou ve vlasech stále ojíněné; Ale spokojené... |
Minuly tyden jsme meli zonove skoleni v Calgary. Opravdu
jsme normalne vzdycky nacas, ale tentokrat jsme vyrazely se zpozdenim... po
marne snaze zabrzdit na cervenou a brzdne draze delsi asi o 10 m jsem usoudila,
ze to nikam nepovede a zpomalila s vedomim, ze tentokrat tedy prijedeme pozde.
Najely jsme na dalnici a v tom jsme si vzpomnely, ze jsme mely privezt notebook
z knihovny v nasi kapli, abychom se mohli po skype spojit s misionari v
Drumheller (coz je opravdu konec sveta vychodne od nas).
Tak zase zpatky, vzit pocitac, upalujeme do Calgary, volame,
ze mame zpozdeni. Konecne prijedeme na místo, a kdo neni na navsteve? President
a sestra Nicholasovi a k tomu i nase sestry training leaders.... (neco jako
zonovi vedouci pro sestry). No nic, stane se. Prohlidka aut (ktere jsme umyly v
pondeli, skoleni bylo presunuto na crtvrtek kvuli počasí, a nase auto bylo opet
jako cunik), zjistily jsme, ze musime dofoukat pneumatiku (tati, proc jsem
nedavala vetsi pozor ????) Starsi nam ochotne dali mnoho instrukci, ale i tak
dodneska nevim, jestli je to kolo dofoukane.... byl to blaznivy den. Taky ten
priserny zvuk, ktery nase auto vydavalo, zpusoboval kamen v kole a tak jsme
museli do opravny, ale uz je to vsechno v poradku.
Setkaly jsme se s Robem, muz, na jehoz dvere jsme zaklepaly
a on kupodivu rekl, ze se chce dozvedet vic. Tak uvidime, kam to povede, i
kdybychom mu mely jenom rict, co nase cirkev dela; zcela chapu, ze ne kazdy je
pripraveny na to uplne zmenit svuj zivot a zacit zit jinak. Je to smutne; ale
naucila jsem se, ze mit rada uplne vsechny lidi je to nejdulezitejsi.
Podarilo se nam kontaktovat jednu neaktivni rodinu a rodice
souhlasili s tim, ze muzeme ucit jejich deti. Jsou to hrozne sikovni a chytri
kluci, tak z toho mame radost.
A taky jsme odhrnovaly snih. Hodne snehu. Vzdycky vezmem i
par sousedu a hadejte co! Jeden vecer jsme se vratily domu a nase misto pred
garazi bylo odhrnute a my jsme nemusely odhazovat znovu!
 |
| Podle fotky se zdá, že sestry skutečně mají co odhazovat |
Zaciname toho mit hodne, navstevujeme cleny a ucime lekcim
jejich deti. A postupne si clenove uvedomuji, ze misionarska prace prinasi
tolik radosti a zacinaji je napadat lide, za kterymi bychom mohly zajit. Tak je
to skvele!
Musim dnes bezet, ale hrozne se mi libi vyzva od maminky,
zjistit, jak se clovek zmeni, zvysi-li se jeho stupen laskavosti o 1. Tedy zkusit
byt laskavejsi a sledovat, co se bude dit... Vim, ze kdyz jsme laskavi a
milujici k druhym, vztahy jsou lepsi a my se citime mnohem stastneji.
 |
| Nessi a skotská šála (neboli Lochnesská příšera a pozdrav ze zaoceánské misie) |
Mam vas rada.
Zuzi
Žádné komentáře:
Okomentovat