4.
týden, 04.08.2014 – 10.08.2014, Calgary, Canada
Uběhl další týden a my jsme získali nové informace. Tak se podívejme, co je nového?
„Tenhle tyden byl zajimavy a zabavny zaroven.
 |
| V koupelně |
 |
| Snídaně má zdravou zelenou barvu a výtečně chutná |
Hned v utery jsme jeli vlakem do centra mesta, kde se da najit alespon nekdo, kdo je venku na ulici a kontaktovali jsme lidi. Neverili byste, kolik lidi potkavame. Dale jsme ucili dalsi lekci nove obraceneho clena. A zase jsem se naucila necemu novemu, protoze rekl, ze nechce pouzivat slovo osklivy. Nikdo neni osklivy, protoze jsme vsichni byli stvoreni Bohem. Jak bychom mohli byt osklivi nebo odporni?
Zbytek tydne byl normalni, snazime se oslovovat co nejvice lidi na ulicich, ale to je tu opravdu narocne, protoze nikdo nechodi pesky!"
 |
| Začíná další slunečný den |
 |
| Připravena na cestu |
A ted to nejzajimavejsi. Cely tyden pekne letni
pocasi. V patek rano taky a potom se najednou nebe zatahlo a zacalo prset,
foukat vitr, padat kroupy a strhla se uplna vichrice !!! Nebylo videt na krok,
no kouknete na fotky, ty asi reknou vic:
 |
| V průběhu dne se počasí výrazně změnilo |
 |
| ...ale nakonec se zase začalo rozednívat |
 |
| V Kanadě je málo původních obyvatel |
A vecer bylo sborove grilovani. Bylo to fajn, ale byla priserna zima,
fakt jsem myslela, ze zmrznu. Pak nas napadlo prestehovat se blize k ohnisti,
tak to bylo lepsi. Pocasi tady je proste uplne blaznive a tropi si z nas
zerty!!! Kanadske.
 |
| Na scénu přišel kabátek a šála |
V sobotu jsme pomahaly s pripravou svatby, ktera byla hned ve vedlejsim
dome. Takze jsme krajely tunu melounu, ananasu, ocistili tisice jahod a
namazaly pres 900 mini sendvicu. Bylo to zabavne a moc dobre.
 |
| Dostali jsme tuto nádhernou fotku od nějakých členů, kteří zjistili, že sestrám "odpadla" večeře u někoho. Tak je pozvali k sobě, spustil se déšť, ale nakonec se ukázala nádherná, dvojitá duha. |
15 A na tyto píši věci duše své, a mnohá z písem,
jež jsou vyryta na deskách z mosazi. Neboť duše má se těší z písem a srdce mé
nad nimi přemítá a píše je k poučení a ku prospěchu dětí mých.
a presne takhle to citim. Prestoze se mi styska a
chybite mi, takhle se citim, kdyz studuju pisma a najednou je mi vsechno kolem
jedno a vim, ze delam, to co mam. Neverila bych tomu, dokud jsem to
nevyzkousela...
 |
| Už víte, jak vypadá opravdové misijní pole? |
Žádné komentáře:
Okomentovat