Ja ani nevim, jestli mi to nekdo bude verit, ale dneska tady mame 27 stupnu! Nejak se nam to otaci, ale nestezuju si. Kdo by to byl rekl, ze Kanada
bude takhle milosrdna??? Ale tezko rict, jake bude leto, kdyz ted se potime...
Dalsi tyden utekl jako voda, ani nevim, kde zacit nebo spis o cem zacit.
Nic vyjimecne zajimaveho se nestalo. Porad mame co delat, Taber a Barnwell nam
nedavaji ani minutu nic nedelani a to je uzasne.
Vlastne o jedne veci bych napsat chtela a mela. Tak sestry se tady uz nekolik
mesicu schazeji s jednim neaktivnim clenem. Jeho manzelka je presidentka
Pomocneho sdruzeni, tedy velmi aktivni a obetava zena. On se vsak pred mnoha
a mnoha lety rozhodl, ze na shromazdeni chodit nechce, ze cirkev nepotrebuje a
ze staci byt pouze dobrym clovekem. Sestry uz tam nekolik mesicu chodi a lekce
s nim jsou velice zajimave. Clovek se ani nemuze pripravit, protoze nikdy nevi
s cim prijde onen bratr tentokrat, ale musim rict, ze je to uzasna škola, jak
naslouchat Duchu a nechat se jim vest. A cim dal tim casteji se stava, ze
predlozime jednoduche pravdy a tento bratr nema nic, co by na to řekl a musi
uznat, ze mame pravdu. Ze rikame pravdu.
V sobotu jsme byly na te nejbizarnejsi narozeninove oslave. Tak tedy, melo
to byt prekvapeni pro manzela jedne neaktivni clenky, ktera je tak trosku
rekneme vesela a blazniva zaroven. Vsechno bylo pripravene, ve tri hodiny tam
vsichni budte. Tak jsme se tam sesly spolu s asi tremi manzelskymi pary. Nikdo
nikoho neznal a tudiz nikdo nic nerikal, konverzace vazla... asi o pul ctvrte
konecne prijel oslavenec, ktery ma ovsem zapal plic a je na dychacim pristroji
(tady je to bezne, neni to dychaci pristroj, je to jen extra kyslik). Takze
nikdo nevyskocil aby zpival, protoze jsme se bali, ze by dostal infarkt. Kdyz
tedy konecne usedl do kresla, po asi deseti minutach snazeni se dobelhat se
tam, byl cas dat se do jidla... jenze, brambory, ktere mela pripravit jedna
nove pokrtena clenka stale jeste nedorazily. Ono totiz jeji snoubenec si musel
dat po praci slofika a tak jsme vsichni cekali dalsi hodinu nez dorazi. Bylo to
grotesktni, ale rikam si, ze trapne situace k zivotu patri... a k misii urcite!
Vcera vecer jsme zase kontaktovaly nejake lidi a zaklepaly jsme na dvere
jednoho neaktivniho bratra. Otevrela nam mlada maminka a tak jsme s ni chvilku
mluvily, rekla, ze veri v Boha... tak jsme se zeptaly, jestli se muzeme nekdy
jindy zastavit a mluvit s ni o Jezisi Kristu a ona rekla, ze ano. Ja vim, ze
tohle asi pripada vam vsem jako zcela nepodstatna vec, ale kdyz my se snazime
najit lidi, kterym by to mohlo pomoct a treba ona bude jednim z nich. Ja jsem
se naucila respektovat, ze lide maji ruzna vyznani a nekteri v Boha neveri
vubec, ale taky vim, ze nekteri na to cekaji a opravdu jim to v zivote pomuze.
A pro ty, a nejen pro ty, tady jsme.
 |
| Děkuji za blahopřání, Zuzinko |
Krasny tyden, uzivejte jara a dekuju vsem za fotky! Ani nevite, jakou
raodst z nich mam, ze jste na me jeste nezapomneli! 
Zuzi
Žádné komentáře:
Okomentovat