28. týden, 19.01.2015 - 25.01.2015, Airdrie, Kabaty dolu

Creepy cats!!!!!

Normalne nas pri klepani na dvere pronasledovala odporne velka kocka. Nic proti kockam, ale kdyz tady vsichni maji psy a kocky, a kdo me zna, vite, ze se jich bojim.... a moje nervy, pokazde, kdyz zazvonime u dveri, malem dostavam infarkt po zastekani neceho velikosti medveda.

Minuly tyden jsme citily, ze mame navstivit manzelku naseho zajemce. Tak jsme tam jenom tak zaklepaly a ona byla doma sama a mely jsme uzasny rozhovor. Rekla nam, jak se jim obema moc libi nase duchovni debaty, ktere mame, jak si toho vazi, a jak jeji manzel nikdy predtim nechtel misionare ani videt. Ale ze nas ma velmi rad, coz nam potvrdilo i to, ze se nas kazde shromazdeni pta asi desekrat, jestli vecer prijdeme. Nechci si hrat na nejlepsi misonarku, protoze ji nejsem, ale tohle nas moc potesilo a dodalo nam odvahu a silu jit dal a celit vsem ostatnim odmitnutim.

Taky jsme se naucily indexovat. Mate s tim nekdo zkusenosti? V podstate se jedna o digitalizaci papirovych zaznamu matrik, ktere jsou ofocene a udaje z nich je potreba prepsat do pocitace. Je to uzasna zabava a jakmile se vratim domu, urcite to chci aspon trochu delat. Jednoduse si stahente soubor obrazku a vpisujete jmena a udaje do pripravenych kolonek. Je na to takova hezka aplikace na familyseach.org a je to vazne zabava. Budeme mit velkou sborovou akci tuhle sobotu, tak jsme musely byt proskolene!

Taky jsme se nachomejtly k priprave svatby v nasi kapli, tak to uz je druha svatba, kde jsme pomahaly. Clovek by neveril, kolik prace da vyzdobeni telocvicny....

Umrela nam Bety z domova duchodcu, kam chodime kazdou nedeli na navstevu, zpivat cirkevni pisniky a cist jim z Bible. Tak nas to zaskocilo, ale znovu to ukazuje, jak vsechno zavisi na Bohu.

Vcera jsme meli lekci s nasim zajemcem, byl tam s nami i biskup a bylo to skvele setkani. Vratily jsme se domu sice az v 9.30, hotove po celem dni venku, ale spokojene.

Vim, ze cim blize se dostavame ke svetlu, tim vice se nas Satan snazi odradit. Neodkladejme studium pisem, napsani dopisu nebo mailu a udeleme to, co je spravne. Osobni modlitba "pozdeji" je Satanuv nastroj jak nas zamestnat tak, abychom na ni zapomneli uplne.

Mam vas rada.

Zuzi

27. týden, 12.01.2015 - 18.01.2015, Airdrie, Nepodstane podstatne udalosti tohoto tydne

Takove teplo, cely jeden stupen Celsia!

Ja mam pocit, ze se tento tyden nic zajimaveho nestalo, az na to ze...

...jsem si ustipla brisko palce, kdyz jsem asi po padesate odstranovala podle me starou kuzi, ze svych „pestenych“ prstu (kdo me znate, vite, ze jsem v zivote nebyla na manikure). Sestra Hacth pote schovala muj milovany "nail clipper" z meho dosahu, nebot prohlasila, ze to neni bezpecne...

...jsme mely veceri se DVEMA skotskymi sestrami, no, kdyz se sejdou dve , tak to uz je opravdu co rict. Celou dobu jsme nemusely nepronesly ani slovo, ostatne jsme skoro ani slovo nerozumely.. ale myslim, ze ony dve se bavily vytecne, tak to bylo fajn.

...kdyz uz se zda, ze je vsechno ztraceno, nic se nedari a ja presto jdu do sebe a hledam, co bych mohla delat vic, pozehnani se dostavi. Jak jsem psala, nic zvlastniho se tento tyden nestalo, lide zrusili schuzky, protoze NĚCO, a ja jsem premyslela nad tim, kde je chyba. Rozhodla jsem se, ze musime pracovat jeste tvrdeji, delat vic a vite co? Zrovna kdyz jsem se
k tomu opravdu pevne odhodlala, zazvonil telefon a jeden bratr nas prosil, abychom kontaktovali jeho syna, ktery bydli v nasi oblasti.

...jsem cetla v Nauce a Smlouvach, oddil 82 a vers 10, kdy Pan rika, ze kdyz delame to, co rika, je ZAVAZAN nam pozehnat.

„ Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“ (NaS 82: 10)

Premyslela jsem o tom a dospela jsem k zaveru, ze to vyzkousim. Kdo chcete, tak se ke me pridejte. Vim, ze Pan sve sliby plni.

...Shannock je opravdove pozehnani, dneska mame nadherny 1 stupen, takove teplo.. .kdo by to byl cekal!

Mejte krasny tyden!

Zuzi

26. týden, 05.01.2015 - 11.01.2015, Airdrie - Misto pro knihy a vyzva od maminky

Misto. Misto pro knihy. Stravily jsme nekolik hodin pomahanim v knihovne. Zacalo to nevinnym telefonatem od bratra Hortona, jestli bychom nemohly pomoct sestre Horton v knihovne, protoze jim udelali nove policky a ted potrebuji vybalit vsechny knihy zpatky. To jsme samozrejme s radosti prijaly, vsichni v knihovne byli nesmirne radi a my jsme mohly - obdivovat obaly knih. Uplne se mi zacalo styskat po cteni knih... (Kacenko, doufam, ze jsi na me nezapomnela a seznam knih pro me mit budes!) Prerovnavaly a vybalovaly jsme celou Crossfieldskou knihovnu (dobre, neni to kdovijak velka instituce), ale i tak knih bylo dost a nase bicepsy to rozhodne pocitily.

Kanadská zima je tvrdá - sestry jsou
 ve vlasech stále ojíněné;
Ale spokojené...

Minuly tyden jsme meli zonove skoleni v Calgary. Opravdu jsme normalne vzdycky nacas, ale tentokrat jsme vyrazely se zpozdenim... po marne snaze zabrzdit na cervenou a brzdne draze delsi asi o 10 m jsem usoudila, ze to nikam nepovede a zpomalila s vedomim, ze tentokrat tedy prijedeme pozde. Najely jsme na dalnici a v tom jsme si vzpomnely, ze jsme mely privezt notebook z knihovny v nasi kapli, abychom se mohli po skype spojit s misionari v Drumheller (coz je opravdu konec sveta vychodne od nas).

Tak zase zpatky, vzit pocitac, upalujeme do Calgary, volame, ze mame zpozdeni. Konecne prijedeme na místo, a kdo neni na navsteve? President a sestra Nicholasovi a k tomu i nase sestry training leaders.... (neco jako zonovi vedouci pro sestry). No nic, stane se. Prohlidka aut (ktere jsme umyly v pondeli, skoleni bylo presunuto na crtvrtek kvuli počasí, a nase auto bylo opet jako cunik), zjistily jsme, ze musime dofoukat pneumatiku (tati, proc jsem nedavala vetsi pozor ????) Starsi nam ochotne dali mnoho instrukci, ale i tak dodneska nevim, jestli je to kolo dofoukane.... byl to blaznivy den. Taky ten priserny zvuk, ktery nase auto vydavalo, zpusoboval kamen v kole a tak jsme museli do opravny, ale uz je to vsechno v poradku.

Setkaly jsme se s Robem, muz, na jehoz dvere jsme zaklepaly a on kupodivu rekl, ze se chce dozvedet vic. Tak uvidime, kam to povede, i kdybychom mu mely jenom rict, co nase cirkev dela; zcela chapu, ze ne kazdy je pripraveny na to uplne zmenit svuj zivot a zacit zit jinak. Je to smutne; ale naucila jsem se, ze mit rada uplne vsechny lidi je to nejdulezitejsi.

Podarilo se nam kontaktovat jednu neaktivni rodinu a rodice souhlasili s tim, ze muzeme ucit jejich deti. Jsou to hrozne sikovni a chytri kluci, tak z toho mame radost.

A taky jsme odhrnovaly snih. Hodne snehu. Vzdycky vezmem i par sousedu a hadejte co! Jeden vecer jsme se vratily domu a nase misto pred garazi bylo odhrnute a my jsme nemusely odhazovat znovu!

Podle fotky se zdá, že sestry skutečně mají co odhazovat

Zaciname toho mit hodne, navstevujeme cleny a ucime lekcim jejich deti. A postupne si clenove uvedomuji, ze misionarska prace prinasi tolik radosti a zacinaji je napadat lide, za kterymi bychom mohly zajit. Tak je to skvele!

Musim dnes bezet, ale hrozne se mi libi vyzva od maminky, zjistit, jak se clovek zmeni, zvysi-li se jeho stupen laskavosti o 1. Tedy zkusit byt laskavejsi a sledovat, co se bude dit... Vim, ze kdyz jsme laskavi a milujici k druhym, vztahy jsou lepsi a my se citime mnohem stastneji.

Nessi a skotská šála (neboli Lochnesská příšera
a pozdrav ze zaoceánské misie)

Mam vas rada.            

Zuzi

25. týden, 29.12.2014 - 04.01.2015, Airdrie - Kapalina do prednich svetel

Miluju odhazovani snehu. Teda alespon tady v Kanade. Clovek k tomu ma prilezitost alespon dvakrat denne. Krasa kanadskeho snehu spociva v jeho lehkosti. Je totiz uplne lehky, zmrly az na kost... nebot pri minus triceti i ten snih zmrzne a tudiz je lehky jako pericko. A je vsude, protoze vitr ho zafouka do vsech moznych i nemoznych mist. Takze vecer odhazeme snih, zameteme si pred vlastnim prahem, a druhy den rano misto behani poodhazujeme snih sousedum, kteri to jeste nestihli... :D

Minuly tyden jsme hrali lzickovy hokej. Na jevisti v telocvice jsme nasli dve branky, v kuchyni se nasly velke lzice a uz se banda misionaru honi za florballovym mickem... jeste jsme to vylepsili zatazenim opony, aby nam micek porad nepadal do basketbaloveho hriste a uz to bylo. Prohraly jsme asi 50:0, ale zabava to byla.

Vecer jsme byly klepat na dvere v jedne ulici, desna zima, ale rekly jsme si, ze jsme drsne sestry a zvladnem vsechno. Po asi 15minutovem rozhovoru s jednim muzem, ktery kouril pred domem, jsme necitily prsty u nohou, ale porad jsme mely jeste 15 minut, které zbyvaly, a tak ze to dotahneme do konce. V tom se najednou z niceho nic pritilo auto a ubzrdilo to tak tak asi 20cm od domu v predzahradce, kde jsme jeste pred chvili staly my. Potom se zacalo pohybovat smerem k nam, my zcela neschopne pohybu jsme tam jenom staly. Nakonec si to ridic  rozmyslel a odjel mezerou mezi auty zaparkovanymi podel cesty.... Ridic asi ztratil kontrolu, jinak si to nedokazeme vysvetlit, .... kazdopadne, v 8.45, pri -20 to byla posledni kapka a ja jsem zcela odvazne zavelela: "UTIKEJ!", naskocily jsme do auta a ten vecer uz jsme klepat nikam nesly :DDD

Novy rok jsme stravily uzasne, nejdrive jsme navstivily manzele Lancasterovi, kteri jsou uzasni. Dali nam spoustu uzitecnych rad, co muzeme zlepsit a jak delat misionarskou praci. Potom jsme mely veceri u jedne skvele rodiny, ten bratr slouzil na misii v Mexiku, tak ma spoustu zajimavych historek. A potom jsme mely v planu skladat puzzle...ale koho to nevidime na ulici! Nas byvaly vedouci misionaru, bratr Horton.... tak zastavime a on ze jak se vede a co delame vecer.... my ze nic, musime byt uvnitr nejakeho domu (bud doma nebo u clenu) v 6 hodin... a tak jestli se nechceme zastavit u nich. No samozrejme jsme chtely a tak jsme stravily krasneho silvestra s nimi.

Na Novy rok jsme byly pozvane na snidanoobed k nasemu soucasnemu vedoucimu misonaru. Maji tri deti, dve holcicky a miminko/chlapecka.  Holky jsou skvele. Scarlet jsou asi 4 a je neskutecne chytra a tak s nama pokazde vyklada.

Behem tydne jsme se take vydaly klepat na dvere, jenze kdyz jsme odchazely z domu, nezdalo se, ze by bylo nejak moc chladno.... v dobe, kdy jsme se konecne dostaly na misto uz jsme necitily ruce.... a po marnem klepani na dvere, kdy nikdo nebyl doma jsme to asi po pul hodine vzdaly a snazily se dojit zpatky domu. Foukal uplne ledovy vitr a ano.... bylo CHLADNO.

Se sestrou Hatch jsme pri spolecnem studiu pisem objevily jeden vers z Almy 31:5, kde se pise o pusobivosti slova Boziho. Cetly jsme to v anglictine a tam je slovo "virtue"=ctnost... to nas zaujalo a tak jsem koukla do ceskeho prekladu a uplne nam to zmenilo vyznam. Tak jsme studovaly dale a nasly jsme, ze ctnost znamena take silu. Prislo nam zajimave, ze byt ctnostnymi znamena byt silnymi, silnymi v delani spravne veci.

Taky jsme tento tyden mely prilezitost pomoct ve skolce s uklidem a meli tam obrovske klouzacky... samozrejme nikdo z nas sesti misonaru, kteri jsme tam byli, neodolal a vsichni jsme se svezli.....

Jsme tady trosku izolovane od ostatnich, a hlavne od ostatnich sester. V Airdrie jsou dalsimi misionari pouze starsi, tak se bavime s nimi. Nebo jsme se alespon do soboty bavily. Vsimly jsme si, ze nase auto vydava priserny zvuk skoro pokazde, kdyz couvam z mista pred domem a tak jsme zavolali starsim, co mame delat, komu volat... oni patrne obratili oci v sloup, nicmene nam sdelili svou polohu, my jsme to prekvapive uz napodruhe nasly a davam jim klicky, si to zkuste sami. Sednou do auta, jezdi tam a zpatky, nic. Az potom nam doslo, ze se ten zvuk ozyva pokazde, kdyz neni rozehraty motor (kdo by kdy rozehrival motor, ze ano, ale tady je to bezna praxe, takze kazdy vecer taky musime auto strcit do zasuvky, aby mu nezamrznul starter). Tak nam ukazali takovou rucicku, ktera ukazuje teplotu motorou, my to odkyvaly a dekujeme. A vtom se jeden z nich zeptal, jestli jsme zkontrolovaly kapalinu prednich svetel. Ja ze, co???? A oni vsichni kyvou hlavou, ze to musime kontrolovat kazdy tyden a bratr, u ktereho prave byli na navsteve (navrativsi se misionar) kyve hlavou a ze to je takovy zluty uzaver pod kapotou. Tak je prosim, jestli by nam to mohli ukazat... a marne se snazim otevrit kapotu (kde je ta packa?????), no nic, oni meli veceri a museli odjet, tak my, ze to zvladnem samy. Cestou domu jsem presvedcila sestru Hatch, ze kapalina pro predni svetla urcite existuje a je to nesmirne dulezita vec.... jako ostatne vsechno, co mame kontrolovat. My jsme totiz velice opatrne, co se naseho auticka tyce, nebot predstava, ze by se nasemu vozidlu Subaru, Legacy, model 2014, vyhrivana sedadla, zpatecni kamera, automaticky pohon na vsechna ctyri kola, dotykova obrazovka.... neco stalo, je velmi neprijemna. O reakci starsiho Trimma, ktery se stara o auta a je "desne zly" ani nemluve. Druhy den jim ztracene volame, kde ze to mame byt a oni se nas po sdeleni, ze jsme to prave minuly (nebot nas pozorovali z jejich auta) ptaji, jestli jsme zkontrolovaly kapalinu prednich svetel. My ze ne a jestli by nam s tim mohli pomoct. Jeden starsi vystoupil z auta a zcela vazne mi sdelil, ze s tim nam opravdu pomoct nemuze... nebot nic takoveho samozrejme neexistuje...

Veselo tady mame, prestoze zima jak v marnici a lednicka se nam zda jako velmi teple misto. Mejte se vsichni krasne. Mam vas moc rada.

Zuzi

24. týden, 22.12.2014 - 28.12.2014, Airdrie, Ja snim o Vanocich bilych!

Ahoj vsichni,

to byste neverili, ja taky neverim, ale co uz, stalo se, je to fakt a tak nezbyva, nez se s tim smirit. Ani letos jsem nezazila bile Vanoce, prestoze nyni je bile uplne vsechno !!!! Tak ja si rikam, kam jinam se jeste vydat, abych si zarucila bile Vanoce, no nic, asi mi to nebylo souzeno…
Vrham se tedy na popis tohoto tydne:

Tak v pondeli (p-day) jsme se sestrou Hatch obesly vsechny sekace a nasly perfektni znackove kousky.... potom jsme se bezmocne svalily doma na gauc, protoze nam zbyvala asi hodina z pripravneho dne a byly jsme naprosto hotove. Rychla vecere a mely jsme naplanovane zpivani koled, ale zmenilo se to, a tak jsme se rozhodly dokoncit  rozvazeni vanocniho cukrovi clenum. Vsichni byli moc radi, ze nas vidi a my jsme dobre vyuzily cas, kdy nas asi nikdo cizi nechtel mit u dveri...

V utery jsme opet rozvazely cukrovi a pomahaly ve Food Bank.
Ve stredu posledni prani veselych vanoc, clenove v Crossfieldu jsou uzasne mili a tak to vzdycky trva dele, protoze nas kazdy pozve dovnitr.
Ale dopoledne (kanadského času – pozn. maminky) jsme zavolaly domu... jsem na sebe hrda, nebo uz je moje srdce tak zmrzle?... nevim, ale zvladla jsem to bez kapesniku! 

Zuzanka sleduje, jak si rozbalujeme dárky, časově
 to vyšlo na naši šestou večer, tak jsme byli všichni spolu

Zavolali nam Vrbovi a privezli nam vanocni cukrovi a darek. Bylo to od nich hrozne hezke a tak jsem mela ceske vanocni cukrovi! Stedrovecerni vecere byla v korejskem stylu u rodiny Harkerovych, meli jsme vyborne ryzove rolky... neco jako sushi, ale bez ryby uvnitr. Mnam, mnam! 

Sushi bez ryby

No a protoze jsme musely byt po seste hodine vecerni doma, tak jsme se pustily do skladani vanocnich puzzli! Mame toho 1000 dilku a je tam dum se stromy v zimni krajine... vsechno to vypada stejne, ale hrozne nas to bavilo... jeste stale mame co delat, ale neni cas na puzzle!

Ve stredu rano tedy kanadske vanoce.... Santa tady chodi nekdy v prubehu noci, kazdy mu musi nachystat susenky a hrnek mleka a rano najde darky v puncose na krbu. Jenze, protoze si i lide chteji davat darky, tak zbytek darku je pod stromeckem. 

My jsme Vanocni rano stravily s rodinou Barfussovych. Maji syna na misii v Provu a jsou proste uzasni. Mely jsme s nimi velkou snidani (livance s ovocem, vejce a nekteri slaninu) a potom jsme rozbalovali darky a hadejte, co? Santa si vzpomnel i na nas! Dostaly jsme plne punchochy vselijakych veci, jako ponozky, kosmetika a sladkosti a dokonce i pod stromeckem se pro nas nasly darky! Dostaly jsme tricka s napisem kanada a taky stylove palcaky. A teploucke saly. A dalsi saly. A vubec, dostala jsem k Vanocum hrozne moc veci. Bylo to krasne. 

Přehled dárků 

Stromeček u sester

Po obede jsme navstivily dve pani v domove duchodcu, kam jim chodime kazdou nedeli zpivat pisnicky a cist z bible, protoze ony uz nevidi na cteni. Byly tak neskutecne rady, ze nas vidi, bylo to skvele. A k veceru jsme se zastavily u rodiny Mostertovych v Crossfieldu, meli dokonce "krocana" z tofu, bylo to hrozne fajn... no a po veceri jsme se opet daly do skladani puzzli.

Cele tohle obdobi je pro misionare docela narocne, protoze vsichni maji nekoho na navsteve, nebo jsou pryc a tak misonare nikdo moc videt nechce. My jsme se ale snazily vyuzit tenhle cas nejlepe jak to slo, abychom neco delaly. V sobotu jsme se vydaly "do ulic" a hadejte co! Prestoze se nikomu do prace nechtelo, my jsme se zvedly a sly..  (a nebudu predstirat, ze jsme do toho byly kdovijak zhave,... i kdyz to by byla nadsazka v jakoukoli dobu, protoze zhave tady ted neni nic, rano -20)

a 4 lide si s nami domluvili schuzku, kdy muzeme prijit!!!!! Byly jsme za to neskutecne vdecne a to jenom ukazuje, ze kdyz se opravdu snazime, Pan udela zbytek.

Zacina se nam "nebezpecne" plnit program.... mame docela dost lidi, ktere navstevujeme, nektere z nich ucime lekce "cvicne", nektere opravdu. Vcerejsi odpoledne je toho ukazkou.... po shromazdeni jsme sly navstivit Betty a Albertu v domove duchodcu, potom jsme jely do Crossfieldu na veceri k manzelum, u kterych vecere vetsinou trva tak 30 min, proste pokousat jidlo, kratka duchovni myslenka a tesilo nas.... a vcera ????? Dve hodiny, kdy jsme si s nimi povidaly a oni vypadali moc spokojene. 

Se sestrou hatch

Tohle bych mela asi uvest na pravou miru.. totiz tady v Kanade je misie uplne jina nez v Evrope. Tam clovek, pokud chce, opravdu muze pracovat nonstop, protoze staci vyjit do ulic a zacit oslovovat lidi. Tady nam k tomu ovsem schazi ta podstatna cast - LIDI. Na ulicich je porad vymeteno, vyjimecne zahledneme nekoho venciciho psa, ale kvuli pocasi a zivotnimu stylu je to o pravdu jen zcela zridka. A tak nam nezbyva nic jineho, nez se snazit spratelit se cleny, kteri nas seznami se svymi prately nebo s kymkoliv, koho znaji, a my tim ziskame sanci lidem alespon rict, co ze tady delame a sirime. A tak stravit dve hodiny na navsteve u clenu je urcite efektivnejsi nez zkouset "kontaktovat na ulici" pri -15, potme a v osm vecer.

To jsem trochu odbocila, hned potom jsme pelasily zpatky do Airdrie, kde jsme mely domluvenou schuzku s manzely Porterovymi. Bratr Porter.... pan Porter, neni clenem, ale s manzelkou zacal na podzim zcela pravidelne chodit na shromazdeni a asi pred mesicem souhlasili, ze je muzeme zacit ucit lekce. Jsou to velmi duchovni lide a jsou k nam hrozne mili. Nase debaty jsou vzdycky velmi prinosne pro obe strany.

No nic, dneska rano, je pondeli jsme jako vzdycky v pondeli (a taky ve stredu a v patek), oblekla jsem se trochu tepleji nez jindy, nebot jsme meli v dome 16.5 stupnu... to jsem nastavila vcera vecer... normalne to neklesne pod 18... ale asi bylo vnoci trochu chladneji. Moje nervy, myslela jsem ze zmrznu, ale nebyla bych to ja a sestra Hatch, ktera za mnou jede na kole, abych neubehla svou trasu pri -20 po zasnezenych chodnicich... po navratu jsme jeste odhrnuly snih skoro vsem sousedum v nasi ulici.. (ulice jsou tady do kruhu... nazyvaji se "cul-de-sac" ).

Moc vam vsem dekuju za vanocni darky a prani!!!! Krasny novy rok ! Mam vas rada.

Zuzi