Ahoj vsichni,
tak tedy.... nejdriv jsem myslela, ze se tento tyden
nic neudalo, ale najednou zjistuju, ze je toho uplne milion, co vsechno vam
MUSIM napsat.
Tak tento tyden bylo priserne pocasi (ted se ukaze,
kdo obcas sleduje pocasi tady u nas, ano meli jsme -25 na beznem poradku) a do
toho byla sestra Lanham nemocna. Opet ztratila hlas, takze jsme musely
navstivit lekare... to nam zabralo docela hodne casu, zbytek casu jsem ji
musela doslova natlacit do postele, protoze by tam sama nikdy nesla a porad by
chtela jit ven a pracovat, ale tohle uz opravdu potrebovalo vyresit. Takze jsme
navstivily lekare a ted uz je skoro uplne v poradku. A venku byla opravdu velka
zima.... dva dny jsme nemely dovoleno vubec vychazet ven, natoz tak ridit auto.
(Počasí sleduji velmi bedlivě a ve zprávách z Airdrie říkali, že bylo dokonce -34,5 a varovali před nízkými teplotami v kombinaci se silným větrem - pozn. maminky)
 |
| Obrázek teplotní mapy z předpovědi počasí z 28.11.2014, připočtěte si vítr, který snižuje teplotu o několik stupňů a jsme někde na -40 |
Pres to vsechno jsme musely dvakrat do Calgary, jednou
kvuli odjizdejicim misonarum (sestra Lanham leti uz v patek domu!!!),
tak ja jsem mela prilezitost kontaktovat lidi na ulici v centru mesta. A
podruhe proto, ze BUDU TRENOVAT NOVOU SESTRU. Z toho jsem trochu nervozni, ale tak nejak se to dalo predpokladat. Tento transfer prijede 11 novych sester a 15 jede domu. No nic, doufam, ze
budu dobrym prikladem a hlavne nadsenou misionarkou. Protoze novi misonari
vetsinou prichazeji s nadsenim a dulezite je, tohle odhodlani pracovat
"neuhasit".
V patek jsme tedy nemeli povoleno vychazet ven, ale my
jsme musely do Calgary - teda musim rict, ze to byla asi nejblaznivejsi
jizda.... jely jsme po dalnici, vsude foukal snih, bila tma, nic nebylo
videt... i vitr byl docela silny, ale my jsme se modlily, abychom mohly dobre
docestovat a Pan nas ochranoval celou cestu tam i zpatky.
Kdyz jsme se konecne vratily, mely jsme zpozdeni a
mely jsme jit pomahat do domova duchodcu... jelikoz ridit nebylo
nejbezpecnejsi, rozhodly jsme se tam jit pesky. Spatny napad.
Je to jenom 200
metru pres skolni hriste, ale foukal silene silny vitr a my jsme se
brodily zavejemi a tech pouhych 200 m sly asi tak 10 minut. Kdyz jsme se konecne dostaly dovnitr, necitily
jsme prsty u nohou, nosy jsme mely modre...kanadska zima, za okny je.
Ale chapejte, kde jinde bych ziskala takove zazitky, ze ano? Jelikoz jsme
nemely povoleno vychazet ven, ale presto jsme sly, rozhodly jsme se dostavit se na veceri
ponekud drive.... sestra Horton (prezidentka Pomocneho sdruzeni) nas odvezla do
Crossfieldu, silena cesta - opet nebylo nic videt, ale dorazily jsme v poradku
a stravily zbytek dne a vecer u Sheppardovych. Kdyz uz nemuzeme jit ven, lepsi
byt aspon u nekoho doma, ne? Bylo to skvele a na veceri prisel i mene aktivni a
nedavno pokrteny clen, tak to bylo moc fajn.
 |
| Tohle se nedá pozorovat bez polykání slin - nádhera! |
 |
| Úžasné vegetariánské rolky |
A v sobotu jsme opet nemohly ven, ale tentokrat jsme
mely o zabavu postarano, musely jsme se totiz sbalit a nachystat uplne vsechny
veci ke stehovani do noveho domu. Od pondeli totiz bydlime v dome clenu, kteri
ziji pul roku v Australii a pul roku tady, takze pres zimu jsou pryc a my tudiz
mame pro sebe uplne cely jejich dum. Pripadam si jako na zamku, mame dve
koupelny, velkou loznici a milion pokoju (dobre asi dva nebo tri), kde muzeme
studovat, plus velky obyvak a kuchyn s jidelnou. Tohle je urcite nejkrasnejsi
misto pro misionare, snad na celem svete.... teda az po Jeni. Je to vsechno
krasne, ale rodina Lowovych mi bude hrozne moc chybet, se sestrou Low jsme se
dost spratelily.... jsou uzasni. Alespon, ze jsou stale v nasem sboru a ja tady
zustavam.
Za tento posledni, sedmitydenni trasnfer, musim rict,
ze se hrozne moc udalo. Oblibila jsem si tuhle oblast snad uplne nejvic...
dobre mela jsem jenom jednu oblast predtim, ale... clenove tady jsou hrozne
pratelsti, vzdycky se mame na koho obratit, kdyz neco potrebujeme. Mozna to
byla "mrtva" oblast, ale my se sestrou Lanham jsme pracovaly, jak
nejlepe jsme mohly a zda se, ze se to dari. V nedeli
jsme ucily dalsi rodinu prvni lekci (jsou to aktivni clenove, ale my
potrebujeme procvicovat uceni lekci, ktere mame pro zajemce), maji male deti,
takze to je skvela prilezitost pro nas, abychom se naucily, jak pristupovat k
uceni deti.
A potom jsme kontaktovaly jednu pani, na kterou nam
dali doporuceni a hadejte co! Rekla, ze muzeme tento tyden prijit znovu a
mluvit s ni o evangeliu vice! Ani tomu nemuzeme uverit. A taky jsme mely
veceri s manzelskym parem, on neni clenem. Jsou to vegetariani (ano, vy, co me
znate, vite), takze jsme meli milion veci, o kterych jsme mluvili, udelali nam
opravdu uzasne zelne zavitky a souhlasili s tim, ze je muzeme ucit lekce!
Nevime, jestli se z neho stane novy zajemce, ale v kazdem pripade mame dalsi
rodinu, kterou muzeme ucit lekce. Sestra Lanham vi, co dela a ja jsem mela tu
vysadu ucit se od ni. Prestoze nebyla moji trenerkou, vim, ze muj
"trenink" dokoncila a ja jsem poznala, co vsechno muzeme delat. Byla
pro me obrovskym pozehnanim a tak ted jsem na rade ja, abych predala stejne
nadseni a snad i schopnosti nove sestre a spolecne jsme tady mohly pracovat a
nenechat tuhle oblast umrit.
Moc na vas vsechny myslim, hrozne rychle to leti, uz
je prosinec, za chvili vanoce a cely rok utekl. Mejte se krasne a
pamatujte, ze s nadsenim a odhodlanim se da zvladnout uplne vsechno. A s
duverou v Pana.
Zuzi
Žádné komentáře:
Okomentovat