11. týden, 22.09.2014 - 28.09.2014, Calgary

Ahoj vsichni,

tak se pokusim byt strucna tento tyden.

V utery zonova conference, cele to bylo o poslusnosti a jak je to dulezite. Vecer jsme pomahaly na aktivitach primarek, byla to zabava, holky byly skvele (kluci maji skauty zvlast).

Ve stredu vecere se sestrou Hegg, predtim jsme cely den pochodovaly a snazily se navstivit ruzne lidi, nestihly jsme to sice, ale snaha byla.

Celý den ve službě

Hádejte, čí je to stín

Plazíme se k jedné sestře na večeři

A tak jsme se doplazily zpocene a vycerpane k jedne sestre na veceri. Je trochu sverazna, zije sama a je mechanicka helicopter. Drsna zena, rekneme. Po prichodu nas privital jeji uslintany pes a my jsme se zhroutili na schody, protoze ona dosti durazne vyrizovala nejaky telefonat. Potom jsme se domluvily na testovinach, protoze pro nas, a pro me extra, uvarila veganskou omacku na testoviny. Bylo to plne zeleniny a moc dobre, ale kdyz otevrela spiz, aby nam ukazala, jake testoviny mame na vyber, vykoukla na nas originalni puska z druhe svetove valky a ta sestra ji jenom odlozila bokem se slovy, ze zabila aspon tri lidi, a ze ma doma spoustu dalsich zbrani.... dekoraci jsou u ni prazdne nabojnice na polickach... :D

Ucily jsme dalsi lekci Annu a Saru, nase zajemkyne, bylo to skvele, trochu vice jsme ji pochopily. Ona se boji, ze se nedokaze zmenit a ze ma moc chyb. Tak jsme se rozhodly, ze odstranime jednu tento tyden a pokusime se vsechny 4 (ona, jeji dcera, sestra Shumway a ja), zapracovat na jedne veci, kterou prestaneme delat spatne. Uvidime se pristi ctvrtek, tak se tesim.

Čas na oběd

 V patek jsme meli zonove hledani lidi. Sesly jsme se v jine oblasti, konecne jsem poznala, ze i v Kanade ziji normalni lidi, v normalnich domech (normalni velikost), normalne chodi po chodniku, normalne maji stara auta. Byl to sok, protoze jsem nic takoveho zatim nevidela. Byli mili a podarilo se nam dat 2 knihy Mormonovy lidem venku.  

Normální domy, normální lidi,
normální stará auta
a lidi normálně chodí po chodníku
 - ale to vše je vidět až za sestrami

 V sobotu dopoledne jsme se mely sejit s novym zajemcem v Tim Horton's.. coz je vyhlasena kavarna s koblizky, maji tam i horkou cokoladu :D Neprisel na cas, uz jsme to chtely vzdat, ale potom se ukazalo, ze si popletl cas a opravdu prisel a verte tomu nebo ne, ucily jsme ho prvni lekci !!! Konecne jsem se citila, ze delam pravou misonarskou praci. Prace se cleny je uzasna, hrozne me to bavi... ale obcas je i toho malo a tak nezbyva nez jit klepat na dvere, coz opravdu moc efektivni neni.... tak jsem stastna, ze mame nekoho, koho muzeme ucit.

Taky dale vencime psa pro ty starsi manzele, je to ted narocne, kdyz ten pan musi byt v nemocnici kazdy den, kvuli ozarovani a jeho manzelka pracuje... prochazi tezkym obdobim, ale jsem stastna, ze i takhle mozu pomahat druhym.

A taky jsme potkaly cinsky mluviciho muze, ktereho jsme kontaktovaly uz predtim. Nemluvi anglicky a řekl, ze cinsky, tak jsme zavolaly mandarinsky mluvicim  misionarum, jestli by se mohli predstavit a mluvit s nim... jenze cela konverzace skocila hrozne komicky, my drzici telefon s mandarinsky mluvicim hlasem a on chudak asi mluvil kantosky, takze jim nerozumel... no bylo to vesele. Trapne. Ale stava se.

Zima se nam tu blizi, ochladilo se, ale urcite nezmrnu, rozhodla jsem se. 

Vim, ze poslusnost Bozich prikazani ma smysl, protoze kdyz my delame vsechno co mame, Pan je zavazan tim, aby nam pozehnal vsim, co potrebujeme (a casto i tim, co chceme).

Mejte se vsichni krasne a nevzdavejte to! Mam vas rada.

Zuzi