12. týden, 29.09.2014 - 05.10.2014, Calgary - Zalezi na zameru srdce

V utery jsem byla na vymene se sestrami, presunula jsem se tedy na 24 hodin do jine oblasti. 

výměna misionářek -
přesun do jiné oblasti

Jsme šťastné

Zajimava zkusenost a uvedomila jsem si, jak dulezite je alespon vyzkouset to, k cemu jsme nabadani, abychom delali. A taky jsem si uvedomila, ze modlitba funguje vzdy, pokud splnime tyto podminky:

1) zadame o spravnou vec po predchozi „konzultaci“ s Nebeskym Otcem

2) zadame ve vire, ze to Nebesky Otec muze splnit

3) zadame pokorne bez sobeckeho zameru prospet pouze sobe

4) zadame ve jmenu Jezise Krista

Mam svedectvi, ze to funguje. Proste to vim a nic neni nemozne.

Jinak se nam zacina ochlazovat, podzim tady uz skoro skoncil, ale dobra zprava je, ze kdyz clovek pochoduje ve velmi studenem vetru tak 15 minut, potom uz mu ani neprijde, ze by byla nejak velka zima. Takze se to vsechno da zvladnout. A dostala jsem krasny, dlouhy a teply zimni kabat. Jsem nadsena, ma perovou vypln, takze urcite nezmrznu!

Taky jsme upekly dort pro jednu sestru, ktera mela narozeniny, moc se nam povedl...

Krásný narozeninový dort

a zvladly jsme i susenky pro neaktivni cleny, jsou to male veci, ale vime, ze je potesily a tak jsme u jedne neaktivni sestry byly vcera na veceri, je k nam hrozne mila a pratelska a vubec, snazime se dal!

Ted vam musim povedet, co se nam podarilo.

Znate me, pusu mam proriznutou a tak mi nedelalo problem zeptat se misijniho prezidenta, jestli bychom nemohli obcas pouzivat truck (velke auto, dzip, oooobrovsky kufr), kterym jezdi misionari ve vedlejsi oblasti. Ten se nad tim zamyslel a kdyz zjistil nasi situaci, ze jsme pesi oblast a pokryvame take opustene oblasti mimo Calgary, kam se opravdu pesky dostat neda, zadny autobus tam nejezdi, svolil, ze ano.

Misionari z toho moc velkou radost nemeli, ale my jsme vyskakovaly az do vzduchu. 

Nadšení sester z toho, že budou mít truck bylo veliké!

Uz nekolik tydnu jsme citily, ze mame navstvit jednu neaktivni rodinu, ktera zije uplne na konci takove slusnejsi sterkove cesty, uprostred pastvin (kouknete na fotky z minula, vencily jsme jednou s tou sestrou jejich 5 psu....fakt se prekonavam).

Tak nadesel patek, domluvily jsme si s tou sestrou schuzku (byla hrozne rada, ma ted po operaci kolene, takze opravdu nevidi cely den NIKOHO) a tesily se, ze se projedememe truckem.... Misionari nam ho milostive pujcili, my nadsene a vyrazily jsme. Sestra Shumway me sebevedome jmenovala navigatorem a uz jsme si to rinuly po silnici smerem do pustiny... tady urcite musim jet doleva, znel muj pokyn a tady tohle bude ta cesta.... dalsi rada.... skoncily jsme na nefalsovane kanadske "dirt road", coz je v prekladu vlastne velmi velmi velmi spatna polnacka, diry tak pulmetrove, sklon kopce aspon 30stupnu a my dve za soumraku v trucku. Po nekolika stech metrech nam doslo, ze takovou cestu jsme jeste nevidely a za znacneho nadskakovani to sestra Shumway otocila, pricemz musela pouzit pohonu na vsechna cryti kola, abychom se odtamtud vyhrabaly a ja jsem definitivne svou funkci navigatora ztratila.

Mám povolání navigátora!
Ale vzápětí jsem o něj přišla :-(

Nakonec jsme se k Paxmanovym prece jenom dostali...ale ejhle, meli zavrenou branu, takovou tu velkou, dvoukridlovou, pac kojoti a kravy se asi moc radi nemaji a hadejte, kdo musel vylezt a tu branu otevrit ?? A co vice, po prujezdu naseho vozidla i zavrit??? Ano, ja. Jenze zavrit branu, kdyz jeji velikost znacne presahuje rozpeti mych pazi a jeste k tomu je tam vsude tma a ti kojoti a psi a kdo vi, co jeste !!!!!!!!! Tak nakonec musela sestra Shumway take opustit pohodli sveho sedadla a jit mi pomoct tu branu zavrit.... haha. Po vystupu z vozidla u jejich domu se k nam sebehla smecka jejich obrovskych psu... nadech-vydech, zacina navsteva. Byl doma i bratr Paxman, ani jsme to necekaly, ale kdyz to zkratim, uzasna navsteva, velmi silne jsme vsichni citili Ducha, moc dobre jsme se bavili a smali (bratr Paxman se podelil o svoje historky, jak jednou malem chytil do lasa medveda, jak byli ztraceni v divocine, v minus 37 stupnich, a kvuli nim se zrusila tri shromazdeni v nedeli a vsichni je sli hledat). A nakonec nam rekli, ze se opravdu chteji vratit do cirkve, ze jim to chybi a ze jsou stastni, ze je navstevujeme a at v tom pokracujeme. 

Byly jsme nadsene, nadsene, proste v sedmem nebi a to dokonce i tehdy, kdyz nam misionari zavolali, ze svoje auto chteji zpatky hned, takze nase tajne prani, abychom ho mohly pouzit rano na dopravu na Generalni konferenci se definitivne rozplynula. Kazdopadne, urcite je navstivime znovu (a neni to jenom kvuli tomu, ze budeme mit truck!)

Generalni konference byla skvela. Hrozne se mi libil proslov presidenta Packera, ze je dulezite hledat Jezise Krista a znat Ho. Ano, to je to nejdulezitejsi. A taky proslov toho starsiho ze Svedska, netusim, jak se jmenoval (ze se mame rozhoupat k cinnostem, ktere jsme tak dlouho odkladali a zacit je vsechny delat. Duchovni i fyzicke - Starší Jorg Klebingat - pozn. maminky) 

Generální konference v češtině, General Conference in English.

Tolik tedy zatim ode me, mam vas vsechny rada. 

Mejte se krasne a vyzkousejte modlitbu. Ten pokoj a klid, ktery ucitite, pokud se budete modlit s opravdovym zamerem srdce, je uzasne uklidnujici.

Vase Zuzi