Je jich tu vsude plno, mnozi se sami a na zimu meni srst.
Kralici. Nebo spise zajici. Jsou obrovsti. No a nasi starsi uz dlouho touzili
nejakeho ulovit. Musim se priznat, ze kdyz nam hopsavaji pred autem, tajne jsem
doufala, ze nejakeho prejedu.
Minuly tyden nekdo pozadal misionare, aby odehnali kraliky
ze zahonu kolem kaple, protoze okusuji rostliny. To oni s radosti udelali,
jenze se nejak stalo, ze jednoho kralika obklopili v sesti, ten se chudak tak
vylekal, ze zautocil (ano ctete spravne - zautocil, tudiz ja vim, ze ten muj
strach ze zvirat je odpodstatneny, bylo to jak z hororu Ptaci) na jednoho z
nich, ten ho rukou odhodil na zem.... no a nas "kovboj" - ne,
opravdu, jeden starsi je z Idaha a miluje lov a praci na ranci - ho s radosti
dorazil. Jen tak se zeptali, jestli jim ho uvarime, na coz jsme rekly, ze proc
ne.... druhy den jsem se ocitla s kralikem v polorozestavene kuchyni uprostred
pustiny na vychodnim konci mesta Calgary, snazice se ty kousky masa aspon
trochu ocistit, oprazit a hodit na pekac. My jsme ale byly tak fikane, ze jsme
vecer predtim navstivily nase cleny (Sheppardovi), kteri nam dali lekci vareni
vcetne vsech potrebnych surovin a nazorne ukazky na kurecim steaku, "jak
se to ma delat". Upekly jsme tedy kralika a zmizel jako nic....
Jinak se mame skvele, nasly jsme nekolik lidi, kteri by se radi
dozvedeli vice o nasi Cirkvi, tak se za nimi vydame znovu. Jenom jsem si
uvedomila, ze to neni o nasi Cirkvi, ale o tom, najit viru a smysl zivota kazdy
pro sebe. Ucim se respektovat nazory druhych a velmi si vazim vsech svych
pratel, kteri jsou skveli a uzasni, a maji me radi takovou, jaka jsem.
Mejte se krasne !
Zuzi
Žádné komentáře:
Okomentovat