Tak jsem tady. Zuzi mě poprosila, abych jí spravovala tento blog po dobu, co bude na misii. Takže po návratu z dovolené vám můžu konečně popsat, jak jsme prožili čtvrtek a pátek 10. a 11.7. 2014, Zuzančino
ustanovení misionářkou a naše loučení.
Zuzi byla ustanovena misionářkou ve čtvrtek 10.července 2014, v 17
hodin. Laskavá Sestra Munro nás uvedla k presidentu McConkiemu,
který provedl samotný obřad. Byl to moc krásný a duchovní zážitek. Po ustanovení
Zuzi dostala od presidenta McConkieho požehnání, v němž jí byla slíbena veškerá pomoc, kterou bude cestou
i na misii potřebovat. Atmosféra byla nepopsatelná a všichni jsme se cítili
velmi dobře.
Poté byla Zuzance přidělena její první misionářská společnice – já,
maminka. To bylo veliké překvapení, ale milé a byla jsem na svou novou „roli“
patřičně hrdá. Bylo mi vysvětleno, že Zuzi nesmím až do odletu spustit z očí,
musím jí být na blízku a mám dohlédnout na to, aby šla spát nejpozději ve 22.30
– to je misionářská večerka. Po pravdě řečeno, byli jsme tak unavení, že bylo
radostí tuto podmínku splnit.
Ve 3.30 ráno budíček, hygiena a odjezd na letiště, kam jsme
dorazili asi ve 4.50, Praha byla v časných ranních hodinách prázdná. Letadlo
odlétalo v 7.00, měli jsme tedy dost času na odbavení, změnu sedadla, zvážení a zaplacení kufru a na další úkony spojené s odletem. Kufry vážily 22,3
kg a 22 kg, carry-on měl 12,5 kg. Dohromady vážily tolik, co Zuzi :-)
Ještě chvíli jsme si povídali a snažili se nemyslet na ten
rok a půl před námi. V 6.15 jsme to vzdali, zaveleli jsme odjezd a
rozloučili se. Zuzi odešla za gate a my jí v 7 zamávali do letadla s červenomodrým ocasem.
Teď už se obejmeme až za rok a půl. Šťastný let, Zuzinko!
Žádné komentáře:
Okomentovat