neděle 27. července 2014

2. týden, 21.07. 2014 – 27. 07. 2014, MTC, Provo

Dnes jsme dostali další zprávy z MTC. Vždycky mě znovu překvapí, kolik nových informací je člověk schopen vstřebat. A netýká se to jenom misionářů, i my, rodiče, dostáváme pořádnou porci novinek. Takže honem všechno utřídit, přeposlat, vytisknout, odeslat, ještě tohle potvrzení, tamto zatím nepřišlo, tak urgovat... aspoň se nám nestýská, protože zatím je hlava zaměstnaná formalitami.

A jak vypadá běžný den v MTC?
V prvé řadě to rychle utíká: "Proste se ani nestihnete otocit a uz je zase nedele, patek, P-day. Ten je samozrejme nejoblibenejsi."

V MTC se každý misionář i sestra musí naučit mnoho věcí: 

1) Kam jede. A musí to umět ukázat na mapě.             2) Poznat svoji společnici 
Jedu přesně sem - Calgary, Canada
Zuzi a sestra Luo 

3) Přečíst jméno církve v každém jazyce 
Bez anglických titulků? Ani rána.










Další podstatnou součástí všeho je jídlo a misionář si musí umět vybrat: "Mam se tu dobre, jidlo v jidelne nic moc, ja ho samozrejme nejim ("samozřejmě" píše proto, že má alergii téměř na všechno, ne proto, že by to jíst nechtěla - pozn. maminky), jednou jsem si neco dala, jenom kousek a cela jsem se osypala. Takze zustavam u melounu na snidani, cerstvy salat k obedu a veceri. Delaji si ze me legraci, ze jsem kralik..."  

Takže misionář se musí naučit, že 4) nejen zeleninou živ je králík 

To jsou krásně uložené asijské dobroty
Velikost je však nevelká

Zato ten mazanec má obří rozměr!
Chudák králík...




Misionář se taky musí naučit 5) udělat  si kolem sebe pořádek a 6) trefit "domů",


Každý vybaluje nezbytné minimum
Trefit "domů" znamená pamatovat si toto označení



                  7) najít si klidný kout a soukromí

Mít někde svůj kout...


No a potom se odehrává soustředěná výuka: "Venku je sice velke horko, ale uvnitr tady klimatizuji jak blazni, dopracovala jsem to k prikryvce a fleecove mikine ve tride. Mame vzdycky 3 hodiny dopoledne a tri hodiny odpoledne a to uz opravdu vychladnu."

Pod mikinou má ještě svetřík

Se sestrami a staršími před chrámem
Venku je tomu ale přesně naopak - vedro ke 40 stupňům. A starší jsou v oblecích!

Misionáři se také naučí některým novým věcem, které někomu můžou připadat přirozené, ale nejsou. Na tom si vždycky uvědomím, jak zhýčkaní jsme, jak velká požehnání máme a považujeme je za naprosto samozřejmé věci. Ale ony samozřejmé nejsou. Zuzi píše: "Sestra z Filipin nikdy nevidela pracku a vzdycky prala v ruce, takze se ted rozhodla vyprat v pracce cely svuj satnik." 


Prádelna je napůl počítačovou místností
Prádelna je v podstatě jedna dlouhá nudle podélně rozdělená uličkou. Poté, co naplníte pračku svými svršky a spustíte program, otočíte se k počítačům a zvesela píšete e-maily. Za povolenou hodinu to akorát stihnete vyprat. A protože se pere v p-day, jsou všichni ve sportovním.

No a potom den končí. Informace z knih se pomalu stěhují do hlav.  Večer všichni odloží své cedulky, slovníky, příručky a učebnice a jde se spát. 


Knihy, příručky, slovíčka
Odložená identita

"Na zaver jen kratce, nekdo tady rekl, ze byt stastny je rozhodnuti. Takze jsem se rozhodla byt stastnou misionarkou. Zjistuju, ze kdyz ctu pisma nebo ucime nejake zajemce (kteri to zatim jenom hraji, ale na ostro to brzo prijde), uplne zapominam na okolni svet, je to tak zajimave. Konecne je cas se do tech pisem poradne ponorit. Opravdu to stoji za to."

"Do Kanady odletam v utery brzo brzo rano, da ze rict, ze v pondeli v noci. Mam byt pripravena v 2.30 rano !!! To ani nema smysl jit spat, kdyz chodime spat v 10.30, znate holky, 11 to jisti...a abych za dve hodiny vstavala. No nic."

Tak se setkáme zase příští týden. Šťastnou cestu a bezpečný let, Zuzi.



Žádné komentáře:

Okomentovat