Na zacatek jedna perlicka. Vzdycky jsem si myslela, ze z nejakeho duvodu nejsem
podobna svým rodicum. No mozna se ty geny neprojevily v mem vzhledu, ale moje
nervy.... myslim, ze jsem zdedila tatkovo namesicne nebo proste nocni
chechtani.
Na Silvestra jsme prespavaly u sester v Evergreen a rano po
probuzeni se me sestra Merritt pta, jestli se mi neco veseleho zdalo. Snazila
jsem se totiz v noci uchopit jeji oblicej a velmi hlasite jsem se u toho
chechtala.... tak tati nevim, jestli mam po tobe jenom to chechtani, nebo jste
nam s mamkou zatajili tu cast o sapani se po mamcine obliceji... :DDD V kazdem
pripade vesela historka, ale jeste veselejsi byly reakce sester v noci, ktere
presne vystihuji jejich povahu: ja se nekontrolovane chechtam, vsichni krome
me jsou vzhuru. Sestra Cunnigham: "Zda se ti neco veseleho?", sestra
Merritt:"Jses vubec vzhuru?", sestra Perrero:"Vsichni sklapnete,
ja se tady snazim spat!".
Musim rict, ze posledni dve stridani a zvlaste tohle posledni jsou jedny z
nejnarocnejsich dni na misii. Ovsem nemuzu si na nic stezovat, protoze zkousky jsou
tady od toho, abychom se ucili a rostli a ja jsem za ne vdecna. Ted v sobotu se
proste pokazilo uplne vsechno, co se mohlo pokazit, a vecer jsem uz nevedela,
co by kde by. Narocne. Ale potom jsem si vzpomnela, co mi jednou rekl jeden muj
kamarad, ze kdyz jsme uplne na dne, jedina cesta odtamtud je vzhuru a kupredu.
Tudiz neni co ztratit. A taky skutecnost, ze zkousky jsou tady od toho, abychom
se mohli posunout a nezustavat porad tam, kde nam to je pohodlne.
Setkaly jsme se opet s nasim zajemcem D. Opet jeden z tech lidi,
u kterych si rikate, jak mohou fungovat s zivotem, ktery je tak poskozeny a
skoro nema vychodisko. Spousta problemu, ktere by potrebovaly byt vyresene, ale
ono to neni tak jednoduche. A ja si rikam, proc tady vlastne sedime, kdyz se
zdanlive nikam neposouvame. Jenze potom jsem si uvedomila, jak moc to pro neho
znamena, ze mu nekdo vubec nasloucha a venuje pozornost a vsechny moje otazky a
pochyby, jestli to ma smysl byly ty tam a ja jsem naprosto jasne vedela, ze to
je to, co mame v tu chvili delat.
V Nauce a smlouvach 122:7 jsem "nahodou" narazila na tento
vers:
Věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro
tvé…
A ja jsem na tom zdaleka nebyla tak spatne...
Posledni myslenkou na zaver budiz jedna veta z pomocneho sdruzeni vcera,
ktera me zaujala.
Bavily jsme se o tom, jak a kde studovat pisma a jedna sestra
po nekolika minutach debaty o tom, jestli pouze poslouchani pisem staci nebo
nestaci jednoduse pronesla, ze kde je nase srdce, tam taky bude nas opravdovy
zajem. A jak by rekli cimrmanovci, "posudte sami", co je a neni
spravne a jak opravdu studovat pisma. Ovsem, kazdy je na jine urovni a pro
nekoho je poslouchani pisem, zatimco vari, uklizi...atd.. velky pokrok, protoze
dosud posluchal pouze a jenom hudbu a na pisma nikdy ani nepomyslel. Opravdu,
delejme to, co citime, ze je spravne. A uzivejme si to! Zivot je zabava!
Mam vas rada a mejte se krasne!
Zuzi
Žádné komentáře:
Okomentovat