43. týden, 04.05.2015 - 10.05.2015, Taber, I v polích se žije

Tak u nas byste nic takoveho nenasli. Kdo se nekdy podival na mapu jizni Alberty, zjistil, ze misto jmenem Taber se nachazi na takove carce...ktera znamena cestu z Lethbridge do Medicine Hat. Jsou tedy pouze dva smery, kudy se tu muzete dostat. Mesta jsou vsechna na hlavnim tahu a severne a jizne odsud neni nic nez farmy a kravy. A to myslim doslova. Takze kdyz jsme se v sobotu vydaly severne od cesty do Medicine Hat (a opravdu nevim, jak jinak to popsat, protoze se jednoduse rozhodnete odbocit jednou odbockou do poli, něco jako za tretim smrkem doleva, jenze problem, tady zadne stromy moc nemaji, tak neco jako za prvni terenni vlnou doleva) a ujizdely polemi po sterkove ceste.... minuly asi dva jine domy.... jely dal, celkove asi 30 minut, ocitly jsme se uprotred poli u obrovskeho domu, kde jsme ten den mely veceri s rodinou Torriovych. Jsou to farmari, prakticky vlastni vsechnu tu pudu, po ktere jsme prijely a maji obrovsky uzasny dum/ A jsou velice pratelsti. A neustale mysli na to, s kym by jeste sdileli evangelium. Uzasni lide.

Jaro v Taberu

Taky jsme navstivily jednu neaktivni clenku, ma dve autisticke deti... kdyz vidim, cim lide prochazeji a v cem ziji, nemuzu si pomoct. Ona vyrustala v barech a klubech.. ani nevim jak to cesky nazvat, nocnich klubech, jeji rodice byli vecne na drogach... tak zila tak nejak se zviratky v pokoji (mysi, hadi, kocky, ptaci) a ted se snazi starat o deti. Myslim, ze ja bych uz davno byla blazen.

Nase lekce se zajemkyni Deannou byla skvela. Ona se moc snazi, uz asi trikrat prisla na shromazdeni, prestoze nebyla na hlavnim, protoze jeji autisticky syn by to asi nezvladl hodinu sedet... ona ma za sebou taky docela tezky zivot a stale to nema vubec jednoduche, ale kdyz vidim, jak to lide nevzdavaji a proste bojuji, obdivuju je. A mam velkou radost, kdyz nekdo chce do sveho zivota prijmout Boha, ktery nabizi utechu a pomoct uplne vsem. A hlavne tem, kteri jsou v takovych neskutecne tezkych situacich.

Vite, obcas si rikam, proc tady vubec jsem a ze to nedava smysl. Ale kdyz potom jdeme navstivit nekoho, kdo je neskutecne sam, kdo si nema s kym popovidat, kdyz najdeme ty, kteri maji zajem o evangelium, kdyz se dozvim, ze ti, ktere jsem mela moznost ucit a ucit se od nich v mych minulych oblastech dospeli z rozhodnuti, ze se chteji nechat pokrtit a zmenit svuj zivot, je mi jasne, ze tohle vsechno smysl ma. A ja jsem za to ohromne vdecna. 

Poslouchejte vsichni, vim, ze moje maily cte asi vice lidi, nez si myslim, ale toz mi napiste, jak se dari vam !!!! Me zajimaji vase uplne bezne dny a co se deje. Tady se taky nedeji zadne zavratne zmeny, a hadejte co! Kazdy tyden vam pisu! :D :D
Ne, chapu, ze jak jste doma, je milion veci, co je potreba delat…

Mejte se dobre a zkuste si najit aspon chvili na cteni Knihy Mormonovy, neskutecne zajimave.

Mam vas rada. Zuzi

42. týden, 27.04.2015 - 03.05.2015, Taber - Zásoby

Vymeny mohou byt otravne, ale pro me jsou cim dal tim zabavnejsi. Minuly tyden jsem se tedy ocitla v Lethbridgi a jelikoz teplota v byte sester se blizila 30 stupnum i v deset vecer, nezbylo nez si cas chladnuti kratit rozhovorem.. neprerusovanym, ze ano. Rano jsme to sly vybehat ven, za staleho povidani.... preruseneho pouze hlubokym dychanim, jak jsme obe dve se sestrou Layton ne zcela ve forme. Sedm mesicu v aute dela svoje! (Prvni tri jsem pochodovala pesky). 

Jezero v Lethbridge

Pomahaly jsme stehovat jedne rodine z Calgary, v zivote jsem nevidela tolik domacich zasob. Meli tri nakladaky veci... a dobra polovina bylo jidlo. Na cokoliv si vzpomenete. A taky toaletni papir, myslim, ze tam se uberem, az nam zase dojde... Urcite to bude lepsi nez ubrousky z restaurace Taco Time. Radosti misie. 

Meli jsme MLC (rada vedoucich misie), ze ktere obvykle nebyvam nadsena, protoze je to hodne sezeni... 6 hodin v jednom dni, ale chapu, ze se veci vyresit musi. Tentokrat jsme ovsem meli trenink od bratra Larsena o rodinne historii, zacina se rozjizdet novy program skoleni misonaru v teto oblasti, abychom byli schopni pomoci lidem, protoze je to uzasny misionarsky nastroj. Kazdy se zajima o sve predky (a ted se musim zastydet, "krome me teda"). Byla jsem z toho nadsena a hned vcera se nam potvrdilo to, co jsme slyseli.

Skoro jako u nás na Olešné (jezero Lethbridge)

Jelikoz jedeme pristi tyden do chramu v Cardstonu, musime nadpracovat nas den v pripravnem dni. A tak jsme se vcera dopoledne vydaly klepat na dvere v Taberu. Moc lidi nebylo doma a kdyz jsme klepaly na jedny dvere, pani sedici pred domem pres ulici od nas, na nas vola, ze nejsou doma... Takovi lide jsou nejlespi, pozoruji nas a pak jeste davaji rady. Ale ona to myslela dobre. Kdyz jsme byly hotove s tou ulici, vydaly jsme se smerem k ni. Musela jsem se zastydet, protoze jsme se s ni bavily asi 20 minut, velmi se zajimala o to, jak to vlastne chodi pro misinare, odkud jsme a jak casto muzeme komunikovat s rodinou. Sice byla zprvu zcela presvedcena katolicka, ale kdyz jsme ji pozvaly, aby prisla do centra rodinne historie, aby mohla patrat po svych predcich, velmi ji to zaujalo. Rekla, ze prijde a dokonce, ze by se prisla podivat i na shromazdeni. "jenom podivat". Samozrejme, ze je vice nez vitana... a kdyz se lide prijdou "jen podivat", casto se stane, ze se jich dotkne Duch a oni potom chteji vedet vic. Tak uvidime, jak to dopadne.

To je asi tak vsechno zajimave, dneska jsme sly na obed se setrami v Lethbridgi, protoze nase auto dostalo novy olej a nekdo za nas zaplatil... krasy slouzeni v miste, kde je hodne clenu :D

Mejte se a piste mi!

Zuzi

41. týden, 20.04.2015 - 26.04.2015, Taber - Teplíčko v Kanadě

Ja ani nevim, jestli mi to nekdo bude verit, ale dneska tady mame 27 stupnu! Nejak se nam to otaci, ale nestezuju si. Kdo by to byl rekl, ze Kanada bude takhle milosrdna??? Ale tezko rict, jake bude leto, kdyz ted se potime...

Dalsi tyden utekl jako voda, ani nevim, kde zacit nebo spis o cem zacit. Nic vyjimecne zajimaveho se nestalo. Porad mame co delat, Taber a Barnwell nam nedavaji ani minutu nic nedelani a to je uzasne. 

Vlastne o jedne veci bych napsat chtela a mela. Tak sestry se tady uz nekolik mesicu schazeji s jednim neaktivnim clenem. Jeho manzelka je presidentka Pomocneho sdruzeni, tedy velmi aktivni a obetava zena. On se vsak pred mnoha a mnoha lety rozhodl, ze na shromazdeni chodit nechce, ze cirkev nepotrebuje a ze staci byt pouze dobrym clovekem. Sestry uz tam nekolik mesicu chodi a lekce s nim jsou velice zajimave. Clovek se ani nemuze pripravit, protoze nikdy nevi s cim prijde onen bratr tentokrat, ale musim rict, ze je to uzasna škola, jak naslouchat Duchu a nechat se jim vest. A cim dal tim casteji se stava, ze predlozime jednoduche pravdy a tento bratr nema nic, co by na to řekl a musi uznat, ze mame pravdu. Ze rikame pravdu.

V sobotu jsme byly na te nejbizarnejsi narozeninove oslave. Tak tedy, melo to byt prekvapeni pro manzela jedne neaktivni clenky, ktera je tak trosku rekneme vesela a blazniva zaroven. Vsechno bylo pripravene, ve tri hodiny tam vsichni budte. Tak jsme se tam sesly spolu s asi tremi manzelskymi pary. Nikdo nikoho neznal a tudiz nikdo nic nerikal, konverzace vazla... asi o pul ctvrte konecne prijel oslavenec, ktery ma ovsem zapal plic a je na dychacim pristroji (tady je to bezne, neni to dychaci pristroj, je to jen extra kyslik). Takze nikdo nevyskocil aby zpival, protoze jsme se bali, ze by dostal infarkt. Kdyz tedy konecne usedl do kresla, po asi deseti minutach snazeni se dobelhat se tam, byl cas dat se do jidla... jenze, brambory, ktere mela pripravit jedna nove pokrtena clenka stale jeste nedorazily. Ono totiz jeji snoubenec si musel dat po praci slofika a tak jsme vsichni cekali dalsi hodinu nez dorazi. Bylo to grotesktni, ale rikam si, ze trapne situace k zivotu patri... a k misii urcite! 

Vcera vecer jsme zase kontaktovaly nejake lidi a zaklepaly jsme na dvere jednoho neaktivniho bratra. Otevrela nam mlada maminka a tak jsme s ni chvilku mluvily, rekla, ze veri v Boha... tak jsme se zeptaly, jestli se muzeme nekdy jindy zastavit a mluvit s ni o Jezisi Kristu a ona rekla, ze ano. Ja vim, ze tohle asi pripada vam vsem jako zcela nepodstatna vec, ale kdyz my se snazime najit lidi, kterym by to mohlo pomoct a treba ona bude jednim z nich. Ja jsem se naucila respektovat, ze lide maji ruzna vyznani a nekteri v Boha neveri vubec, ale taky vim, ze nekteri na to cekaji a opravdu jim to v zivote pomuze. A pro ty, a nejen pro ty, tady jsme.

Děkuji za blahopřání, Zuzinko

Krasny tyden, uzivejte jara a dekuju vsem za fotky! Ani nevite, jakou raodst z nich mam, ze jste na me jeste nezapomneli! 

Zuzi

39. týden, 06.04.2015 -12.04.2015, Taber - Princezny

Dalsi tyden pryc ! Ani se mi nechce verit, ze hadejte co.... zitra je to presne devet mesicu, co jsem na misii. To je docela desive uvedomeni. Utika to tak strasne rychle.

Budu opravdu strucna tentokrat. Minuly tyden jsme mely skvelou lekci s nasi zajemkyni Deanou. Prosla si dost tezkym zivotem a ted se snazi opravdu poctive najit pravdu. Snad se ji dotkne Duch a ona bude moci pocitit, ze evangelium je presne to, co v zivote hleda a postrada. Vedet, ze nic se nedeje jenom tak, vsechno ma svuj ucel a my muzeme vsechno prekonat, protoze nikdy nejsme na nic sami, Spasitel presne vi, jak se citime, cim si prochazime, a bez zkousek a prekazek bychom se nikam neposunuli.

Taky jsme vzaly na shromazdeni nasi novou zajemkyni Tami, psala jsem o ni. Pomahaly jsme ji s uklidem bytu nekolik tydnu zpatky... ma za sebou opet ne moc stastny zivot, je prakticky na uteku pred svym byvalym manzelem, ktery ji pronasleduje a ona je tak hrozne vystrasena uplne ze vseho. Prisla na shromazdeni a moc se ji to libilo a dokonce se zna s nove pokrtenym Mardym. Nechal se pokrtit v lednu, je to jeden z nejmilejsich lidi, ktere jsem tady potkala.

Vcera jsme si tak trochu hraly na pionyrky a princezny.... jak to nazvat, no musela jsem se smat, ale kdyz Andersonovi jsou ti nejmilejsi lide, clovek nemuze odmitnout nic, co navrhnou... viz fotky. Jenze my opravdu jsme dcery Bozi...! 

U Andersonových - princezny

Sestry zažívají různá dobrodružství 

Dokonce došlo i na převleky - pionýrky
(pionýři byli ti, co putovali pláněmi na otevřených vozech,
proto nemají modré stejnokroje a rudé šátky  - pozn. maminky)

Moc na vas myslim, jeste jednou dekuju za vsechny dopisy a maily!

Zuzi

40. týden, 13.04.2015 - 19.04.2015, Taber, Chodit? Pěšky?

Minuly tyden jsme konecne odvezly auto do opravny, aby nam spravili blatnik. Nastesti uz ho mame zase zpatky, a hadejte co! Oni nam ho povysavali, umyli, no proste vratili uplne uklizene.... odpadky vyhozene, nutno podotknout, ze jsme je udrzovaly v odpadkovem pytli. No, ja jsem si to „pesky“ uzivala, prochazky to byly skvele (ti slouzici ve skotskych oblastech se mi asi ted smeji), jen nam vsechno zabralo trikrat tolik casu a na farmy vzdalene 10-20 km se proste pesky nedostaneme. Tak jsem rada, ze zase jezdime.

Zajímavá lavička...

Deana prisla na shromazdeni a moc se ji to libilo, privedla i sveho syna, je mu 5 a ma autism. Kdyz vidim, jak uzasne ho vychovava, pripadam si takhle malinka, pri pomysleni, ze nekdy chci mit deti.... a ne jedno. Je s nim hrozne sikovna, ale moje nervy, to vyzaduje tolik trpelivosti a sil a ja nevim ceho vseho!!! Maminky se ted urcite smeji. 

Taky jsme si trochu zazahradnicily, moje spolecnice je uplne uzasna a... hlavne neskutecne uprimna. Zatimco ja jsem se spokojene potila v zaru albertskeho slunce a zapasila s koreny pampelisek, ona se dlubala v zemi a najednou povida:"Ja se tak strasne nudim". No zahradka neni jeji formou zabavy, ale ja tenhle druh sluzby uplne miluju. 

V nedeli jsme ucily mlade zeny a rekly jsme si, ze to pojmem trosku zabavneji a tak jsme vytvorily "Riskuj" o Knize Mormonove a byla to zabava... 6. hodina na shromazdeni, my uz toho mame taky nad hlavu. Ale je to skvele, ze mame tolik sboru, prestoze nemame tolik casu na cleny, jak by si asi predstavovali.

Zbytek tydne nic moc zajimaveho a zabavneho, ale mame porad co dela tak jsem za to hrozne moc vdecna.

Chtela jsem jenom na zaver rict, ze studium pisem ma ohromnou moc. Kazde rano, kdyz cteme, se delime se spolecnici, co jsme se dozvedely a musim rict, ze to jsou nejcennejsi okamziky. Kdyz najdete neco zajimaveho a budete mit chut se o to podelit, tak si to velmi rada prectu! A odpovim (nakonec vsem, ze Zanetko??? :D). Omlouvam se, ze mi to obcas (skoro vzdycky) tak trva.

Krasny tyden.

Zuzi

38. týden, 30.03. 2015 - 05.04. 2015, Taber V blate, v desti, misionar neonemocni

Vitr o rychlosti aspon 100 km v hodine... ted netusim, jaka je rychlost vetru... pravdepodobne to bylo tak 50 km/h, jenze me to prislo jako hurikan. Byla jsem na vymenach v Medicine Hat a vezte, byla to teda sila. Cely den jsme chodily, protoze sestry tam maji auto spolecne se starsimi a ti ho meli ten tyden, rano jsme se sly probehnout, potom nasnezilo, kdyz jsme v 10 vypadly ven uz zase svitilo slunicko, odpoledne zase vichrice a vecer to zakoncila poradna nadilka krup. Jelikoz v Taberu bylo krasne a mame auto, mela jsem na sobe jenom lehky svetrik a letni botky... no absolvovala jsem to v tomto odevu sice zmrzla, ale spokojena, ze pracujeme. Tak jenom jsem chtela rict, ze za jinych okolnosti (nemisionarskych) bych urcite onemocnela, ale takhle jsem to zvladla uplne v poradku. 

Počasí se střídalo, chvíli vítr, chvíli déšť,
k tomu blátíčko a sestry
jenom ve svetříku

Tak nevím - buď foukal tak silně vítr, nebo přišel
vlk od tří prasátek

Počasí nemůže ovlivnit náladu
žádného misionáře

Mely jsme moc dobrou lekci s nasi zajemkyni Brittany. Je manzelkou neaktivniho clena a maji asi pulrocni miminko. Jeho rodice jsou velmi aktivni a jsou pro ni velkou podporou. Je uzasnou maminkou a je krasne sledovat, jak deti meni lidi. Mluvily jsme s ni o tom, jak deti jsou nejblize nebi, protoze z neho prave prisly a ona, ze to je pravda a jak je uzasne, jak to Nebesky Otec vsechno stvoril. Vim, ze se vsechny veci deji za nejakym ucelem.

Chtely jsme kontaktovat jednu mene aktivni rodinu, nesly jsme jim pozvanku na generalni konferenci... no maji takovou moc fesnou kocku, vlastne kocoura a vy vite, jak se bojim zvirat. Uz jsem prekousla, ze vsichni maji psa nebo kocku a samozrejme se musim vzdy tvarit, ze jejich pes nebo kocka je ten nejkrasnejsi a nejmilejsi domaci mazlicek, prestoze se desim kazdeho zaklepani na dvere, kdo na me zase vybafne. Ale je fakt, ze z kocek zas takovy strach nemam. Tak tam klepeme na dvere, nikdo neotvira, jenom ta kocka se od nas nehne... zacina vrcet (jo, tak tohle je zacatek hororu), priblizuje se stale bliz, sestra Baer se smeje, ze kocka nic nedela a mila kocka na me zautoci, normalne se po mne ohnala tlapkou s VYTAZENYMI drapky!!! To bylo moc, otocila jsem se a vracim se k autu, tu se ohlednu a sestra Baer se snazi sejit ze schodu...ale jde nejak pomalu, nebot mila kocka je na poslednim schodu a moc dobre hlida, kam se sestra Baer hybne. No to uz jsme se valely smichy obe.... Jinak  s touhle rodinou (a ano i s jejich slavnou kockou) jsme mely vcera moc prijemnou velikonocni veceri. Prekazky misonaru nejsou vzdy jenom v ramci mezilidskych vztahu! 

Zajímavá lavička, nebo ne?

Velikonoce v Kanade jsou teda mnohem lepsi nez doma. Zadne pomlazky, ale hledani velikonocnich vajicek a velikonocni zajicek prinasi sladkosti a drobne hracky! Dala bych si rict.... asi jedina vec, ktera se mi tu libi vic nez u nas, ale pravda, co bych si pocala bez kazdorocniho politi vodou a probehnuti se!

Cestou zpět už zase krásně svítilo sluníčko

Myslim na vas, uz nezadam o maily, ale fotky!!!! Toz se podelte, jak se mate vy.. a nebojte, vim, ze tyhle maily ctete!!! :DDD Mam vas rada.

Zuzi

37. týden 23.03.2015 - 29.03.2015, Taber - Přijďte si zítra

Toz se stalo, ze moje spolecnice je, dejme tomu, temperamentni ridic. Ale tohle opravdu nebyla jeji chyba, kdyz ji jedna zena mennonitskeho nabozenstvi vytlacila z cesty, ona se ocitla v protismeru a musela se tedy co nejdrive vratit do spravneho pruhu... jenze ono tam byl stredovy ostruvek a na nem znacka hlasajici, ze toto je stredovy ostruvek. No, nase auto ma tedy urcita poskozeni a musely jsme do Lethbridge do opravny. Myslely jsme, ze nam (jim) to zabere tak pul hodiny, ale kdyz jsme tam prijely, tak nam rekli - ZITRA si muzete prijit. Tak jsme se ocitly v Lethbridgi, rano v osm hodin, bez auta, bez niceho. Nastesti se nam podarilo sehnat sestry, ktere nas hodily zpatky do Taberu (asi 40 minut jizdy).. kdyz v tom jsme si uvedomily, ze nemame klice, pac jsme je nechaly v aute... tak volame vlastnikovi naseho bytu, jo prijdte si pro nahradni klic... No nic, podarilo se nam popresouvat se po Taberu za pomoci uzasnych clenu, kteri byli ochotni nam pomoct.... nakonec jsme si auto vyzvedly jeste to odpoledne zpatky... 

Ani nevim, jak vsechno stihame, protoze mame spoustu veci, v tu stredu jsme byli jako dobrovolnici v nemocnici, kde mluvime se starymi lidmi, cteme s nimi pisma... a jedna pani nam s radosti oznamila, ze ji je 100 let a citi se jako "jarni kuratko", o par miut pozdeji povida:" Mne je 100 let a teda uz to citim!".... je to oddeleni pro lidi s demenci, ale ona vypadala opravdu normalne. Potom se asi trikrat zeptala, jestli budeme zpivat a jestli uz je cas na veceri... (bylo 10 rano). Bylo to vtipne.

Ve ctrvtek jsme mely schuzku kazdou hodinu a musim rict, ze vecer jsem byla uplne hotova... Musely jsme se presunout do Lethbridge k dalsim sestram, kde jsme prespaly, protoze v patek rano jsme jely do Calgary.... rada s misijnim prezidentem... cesta nazpatek byla nadherna se zapadajicim sluncem.

Jinak jsem cetla v pismech o Jezisove poslednim tydnu. Vite co jsem si uvedomila? Ze cely tyden slouzil... no musela jsem se nad sebou zamyslet, nevim, jestli by to bylo to, co bych delala posledni tyden sveho zivota...

Mejte se krasne a uzijte si Velikonoce, tady se nasim Velikonocum vsichni smeji a nazyvaji to domacim nasilim... no nejsou asi tak daleko od pravdy... ze... :D

Zuzi