Doma...

Jsem doma. Když přecházím silnici tak auta ještě zrychlí zatímco v Kanadě vám zastaví, když se na silnici jen podíváte.

Užívám si toho, že můžu jít běhat. Kdy chci. Můžu si dát k jídlu, co chci a kdy chci. Můžu obejmout maminku a poprat se s bráchou. Skoro kdykoliv chci. Můžu číst písma déle než hodinu a nemusí to být od osmi ráno.

Moje misie skončila. Moje misie na plný úvazek. Bylo to nejtěžších a zároveň nejlepších osmnáct a půl měsíce života. Užila jsem si úplně každou chvilku a vím, že jsem to všechno prožila, abych se něčemu mohla naučit.

Uvědomila jsem si, že jedinou stálicí v celém vesmíru je jedině Bůh. Všechno ostatní včetně daní, nemocí, smrti, východu a západu slunka je pomíjivé.

Vím, že rodina a přátelé jsou opravdu to nejcennější, co máme.

Došlo mi, že nemohu soudit lidi podle prvního dojmu nebo podle toho, jak se momentálně rozhodují, protože je potřeba odlišit lidi od jejich chování. Hřích od hříšníka.

Jsem nesmírně vděčná, že jsem tuto příležitost měla a nikdy bych ji za nic na světě nevyměnila.

Děkuju všem, kteří mi vytrvale celou dobu psali, četli moje maily, modlili se za mě a zvláštní dík patří mým nejbližším, kteří i ty čokoládíčky posílali.

Děkuju mamince, která všechno tohle umožnila, maily četla, přeposílala, mně psala úplně každý týden (kéž byste si některé mohli přečíst... stránkový popis martyria s masařkou v bytě opravdu stál za to!) a starala se o to, abych vždy měla dostatečný přísun české čokolády.

S presidentem McConkiem v Praze. A samozřejmě s mými nejbližšími!!!!

Od teď už budu opět psát na svůj původní blog mojebublinky.blogspot.cz

79. týden, 12.01.2016 - 18.01.2016, Foothill, Konecne se neco deje

Moji mili,

po nekolika tydnech, kdy jsem byla rada, ze prezivam vsechno s cim jsme se tu musely potykat, normalni tyden!

Ve stredu nas sestra K. vzala do chramu v Calgary, byl to krasny zazitek, ani nevim proc, ale chram v Calgary ma neco zvlastniho, co ostatni chramy tak nejak nemaji nebo proste co me osobne oslovuje. Byla jsem nadsena.

Ve ctvrtek nas pozvali na veceri K. a J., mozna jsem se o nich uz zminila. Jsou to mladi manzele, maji tri deti a ctvrte na ceste a jsou hrozne hrozne mili. Momentalne navstevuji evangelickou cirkev, ale opravdu se s nazi najit pravdu. Snazily jsme se je uz nekolik tydnu presvedcit, aby cetli Knihu Mormonovu, ale porad se k tomu nejak nemeli a tak jsme se jich konecne zeptaly, proc si ji neprectou, a oni, ze nemaji tolik casu a kdyz ho maji, chteji cist neco, co je opravdu pravdive a tudiz ctou v bibli. Coz jsme musely uznat, ze je dobry argument, ale zaroven, pokud to "nerisknou" a neprectou aspon kousek, nikdy nezjisti, jestli to je pravda nebo ne. A oni, ze teda ano.... a co maji cist nejdriv, kdyz toho nebudou cist moc. A ja jsem uplne jednoznacne citila, ze jim mam "doporucit" Moroniho 10. Tak uvidime tento tyden, jak se jim to libilo!

Zdá se, že nejen lidé bývají méně aktivní - toto je jeden domácí mazlíček, jehož mrštnost je pověstná, pokud je ovšem vůbec ochotný se pohnout

 

Rikala jsem vam uz, ze cteme Knihu Mormonovu jako misie? Se zamerenim na Spasitele, Pana, Vykupitele, vsechno, co se ho nejak tyka. Je to velmi zajimave, protoze si vsimam uplne jinych veci, nez kdy drive. A cetla jsem v 1.Nefim 16. kapitole, vers 39 a objevila docela zajimavy vzor toho, jak Pan pracuje.

9 A stalo se, že Pán byl s námi, ano, dokonce hlas Páně přišel a promlouval k nim mnohá slova a převelice je ukázňoval; a poté, co byli ukázněni hlasem Páně, odvrátili svůj hněv a činili pokání ze svých hříchů natolik, že Pán nám opět požehnal potravou, a tak jsme nezahynuli. 

Vsimnete si tech tri kroku:

1. Pan nas ukaznuje.
2. my se musime pokorit a cinit pokani.
3. Pan nam opet zas a znovu zehna.

V sobotu jsme meli zonove hledani lidi, byla hrozna zima, asi -15 a foukal vitr a mne se opravdu, ale opravdu nechtelo jit klepat na dvere, ale vubec ne! Ale sly jsme a musela jsem se v duchu omluvit, ze jsem nechtela nikam jit, protoze vsichni lide, u kterych jsme zaklepali byli hrozne mili, velmi pratelsti a celkove to byla docela zabavna hodinka ci dve... a dobra zprava, nezmrzly jsme uplne... 

 

Auto sester zezadu

a zepředu

Mejte se krasne!!!! Mam vas moc rada!!!

Zuzi

78. týden, 05.01.2016 - 11.01.2016, Foothill, Klidny tyden

Tak jak asi vite, vzdycky se toho hrozne moc semele dohromady a potom z toho je nekonecne dlouhy email a uprimne, kdo ho cte? :DDD 

Tento tyden se tedy nestalo vubec nic. Opravdu.

Prispel k tomu fakt, ze moje spolecnice je zase nemocna... ona to nehraje, opravdu ji neni dobre, zacinam si delat starost, vzdycky je zdrava tak tyden nebo dva a potom znovu onemocni. No nic. Takze nektere dny jsme proste musely zustat doma a tudiz zadne vzrusujici zazitky se nekonaly.... pokud se nepocita muj pokus o zlomeni rekordu ve cteni pisem v kuse... vydrzela jsem jenom tri hodiny;

snaha o vyrobu tortil, jejichz tvorbu jsem uz opravdu ovladala a moje tortily byly vzdy vynikajici, ale jak me znate, ja to vzdycky chci vylepsit a tak jsem tentokrat misto kokosove oleje pouzila maslo, u ktereho jsem nemela lepsi napad nez ho rozpustit

v troube (myslim, ze tam je nejaka syntakticka chyba) a tudiz jsem ho nejspis upekla a ono to potom netortilovalo... :D

Taky jsme se vrhla na psani dopisu, ovsem po tom dvacatem uz jsem i toho mela plne zuby. Videt Jilian Michaels, znamou to cvicitelku, jejiz dvd sleduju kazde rano a kazdy vecer, kdyz se snazim shodit aspon nejaka kila z misie, me take po dvacatem shlednuti omrzelo, a tak nezbylo nez se dat do otazek z biologie, ktere mi moje vsevedouci a prozretelna maminka kdyzi davno davno poslala. No, nepamatuju si skoro nic, ovsem pamatuju si, ze jsme se o tom ucili a dokonce mozna i kde v sesite z biologie bych to nasla :DDD

Tolik tedy muj tyden, ale jedna vec, prece jen stoji za zminku. Nas misijni president a jeho manzelka nam kazdemu k Vanocum dali novou kopii Knihy Mormonovy

a vyzvali nas, abychom ji precetli do Velikonoc a zamerili se jenom na Pana a na vsechny mozne zminky o nem. Tak jsem zacala cist, mame byt na strance 114 dneska, abychom to do Velikonoc stihli, no ja jsem na strane 34, ale snazim se, dobre? :D

Je to uzasne, kdyz se zameruju jenom na tohle, vidim uplne jine veci, nez kdyz jsem tytez kapitoly cetla milionkrat predtim.

Mejte se krasne a piste mi! Myslite si, ze uz mi nemusite psat nebo co? :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD Mam vas rada!

Zuzi

77. týden, 30.12.2015 - 04.01.2016, Foothill, Vesela kopa

Na zacatek jedna perlicka. Vzdycky jsem si myslela, ze z nejakeho duvodu nejsem podobna svým rodicum. No mozna se ty geny neprojevily v mem vzhledu, ale moje nervy.... myslim, ze jsem zdedila tatkovo namesicne nebo proste nocni chechtani. 

Na Silvestra jsme prespavaly u sester v Evergreen a rano po probuzeni se me sestra Merritt pta, jestli se mi neco veseleho zdalo. Snazila jsem se totiz v noci uchopit jeji oblicej a velmi hlasite jsem se u toho chechtala.... tak tati nevim, jestli mam po tobe jenom to chechtani, nebo jste nam s mamkou zatajili tu cast o sapani se po mamcine obliceji... :DDD V kazdem pripade vesela historka, ale jeste veselejsi byly reakce sester v noci, ktere presne vystihuji jejich povahu: ja se nekontrolovane chechtam, vsichni krome me jsou vzhuru. Sestra Cunnigham: "Zda se ti neco veseleho?", sestra Merritt:"Jses vubec vzhuru?", sestra Perrero:"Vsichni sklapnete, ja se tady snazim spat!".

Musim rict, ze posledni dve stridani a zvlaste tohle posledni jsou jedny z nejnarocnejsich dni na misii. Ovsem nemuzu si na nic stezovat, protoze zkousky jsou tady od toho, abychom se ucili a rostli a ja jsem za ne vdecna. Ted v sobotu se proste pokazilo uplne vsechno, co se mohlo pokazit, a vecer jsem uz nevedela, co by kde by. Narocne. Ale potom jsem si vzpomnela, co mi jednou rekl jeden muj kamarad, ze kdyz jsme uplne na dne, jedina cesta odtamtud je vzhuru a kupredu. Tudiz neni co ztratit. A taky skutecnost, ze zkousky jsou tady od toho, abychom se mohli posunout a nezustavat porad tam, kde nam to je pohodlne. 

Setkaly jsme se opet s nasim zajemcem D. Opet jeden z tech lidi, u kterych si rikate, jak mohou fungovat s zivotem, ktery je tak poskozeny a skoro nema vychodisko. Spousta problemu, ktere by potrebovaly byt vyresene, ale ono to neni tak jednoduche. A ja si rikam, proc tady vlastne sedime, kdyz se zdanlive nikam neposouvame. Jenze potom jsem si uvedomila, jak moc to pro neho znamena, ze mu nekdo vubec nasloucha a venuje pozornost a vsechny moje otazky a pochyby, jestli to ma smysl byly ty tam a ja jsem naprosto jasne vedela, ze to je to, co mame v tu chvili delat. 

V Nauce a smlouvach 122:7  jsem "nahodou" narazila na tento vers:

Věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé…

A ja jsem na tom zdaleka nebyla tak spatne...

Posledni myslenkou na zaver budiz jedna veta z pomocneho sdruzeni vcera, ktera me zaujala. 

Bavily jsme se o tom, jak a kde studovat pisma a jedna sestra po nekolika minutach debaty o tom, jestli pouze poslouchani pisem staci nebo nestaci jednoduse pronesla, ze kde je nase srdce, tam taky bude nas opravdovy zajem. A jak by rekli cimrmanovci, "posudte sami", co je a neni spravne a jak opravdu studovat pisma. Ovsem, kazdy je na jine urovni a pro nekoho je poslouchani pisem, zatimco vari, uklizi...atd.. velky pokrok, protoze dosud posluchal pouze a jenom hudbu a na pisma nikdy ani nepomyslel. Opravdu, delejme to, co citime, ze je spravne. A uzivejme si to! Zivot je zabava!

Mam vas rada a mejte se krasne!

Zuzi

76. týden, 22.12.2015 - 29.12.2015, Foothill, Povanocni

Chybi mi uplne vsechno. Cukrovi, koledy, pulnocni mse (nikdy jsem na ni nebyla), tatka, ktery ma vetsinou zpozdeni, ale je tim nejlepsim a neojobetavejsim tatkou na svete, Danda, ktery ma vanocky nejen v brise ale i na brise, mamka, ktera dela nejlepsi bramborovy salat pod sluncem a vzdycky ma vsechno nachystane a nazdobene, zadny snih a ta hnusna vlhkost vsude doma, davani minci pod talir, krajeni jablek, pousteni lodicek, odlevani olova (myslim, ze tohle jsme nikdy nedelali), prochazka ke krmelci, hrachova polivka, zvonecek a jezisek s darky, kazdorocni tradice, 25. babi Havirov a 26. babi Trinec.... skutenost, ze 25. NEJSOU vanoce, protoze ty jsou 24. a vsechno, ALE tyhle Vanoce jsme si neskutecne uzili, protoze clenove tady nas vzali opravdu za sve vlastni. 

Jak nám vysvětlili misionáři, 24. večer dostávají děti pyžamo, aby šly brzy do postýlek a rychle se tak dočkaly dárků

Zuzanka si něco moc přeje - asi, aby jí nespadla jmenovka

Na stedrovecerni veceri jsme byli u rodiny W., po te, co jsme skypovali od K., kteri nas dobre nakrmili vsemi dobrotami, ktere k vanocum patri. W. maji sest deti a tak jsme s nimi hraly hry a bylo to skvele.

25. prosince jsme navstivily S. a hraly s nimi Osadnici Katanu... hadejte kdo vyhral? (zcela pokorne ukazuji na sebe) a vecer jsme meli veceri u M. Na Stepana jsme byli u W. a nase Vanoce jsou u konce, takze zpatky do prace :DDDD 

Mezi tim vsim jsme stihli potkat naseho noveho zajemce, je docela ztraceny se vsemi svymi zavislostmi, ale uplne jasne jsem citila, ze jestli uprimne prijme evangelium a zacne chodit na shromazdeni, i pro nej je tam reseni. Bylo to moc fajn se s nim potkat, prestoze ma pred sebou velmi dlouhou cestu. 

Uplne jsem vam zapomnela rict o vanocnim videu, ktere cirkev zverejnila, mozna jste ho uz videli. Jmenuje se A Saviour Is Born na https://www.mormon.org/christmas

Mejte se krasne!

Zuzi